Zeleným přísvitem, hle západ planul
a dohoříval ještě drahnou dobu,
poté, co kotouč slunce pod něj skanul
v zlato a purpur výhně svého hrobu,
jenž rozklenul se v přepychovou kobu
a dlouho nepohnutě jaksi tanul:
však žhavá sláva tamo rozprostřená,
pomalu hasla, přešla do zelena.
A v zeleni té siluety hradu
se tyčily, jak hřbety divných draků,
či táhlé příšery v jakémsi stádu,
před kulisami zelenavých mraků,
a skýtaly tak zvláštní pastvu zraku
jak mračna nad nimi se táhla vzadu
divadlem šerých cimbuří a věží,
jež goticky se nad obzorem ježí.
V rej černých kavek, které tančily tu,
se začla mísit hejna netopýrů,
již opouštěli doupata svých krytů
a zvedali se vzhůru v dlouhém víru
a zanikali v daleku i šíru
jak průvod okřídlených cenobitů,
když měnili se dálkou v pouhé body.
Tak v dálku táhly jejich chorovody... |
 |
With green-tinged light, behold, the west was blazing,
in slowly waning, dying conflagration,
after the sun's great disc had settled, lazing,
in its gold-purple furnace of cremation,
out-spanned in splendid vaulted meditation,
hovering, still, inviting breathless gazing:
Yet by-and-by the outspread molten glory
began to fade and greener grew each storey.
And in that green, a
castle silhouetting,
arching like backs of dragons or related
monsters, drawn-out, sinuous, outward setting
in droves against clouds green and corrugated,
above the panoply of roofs grey-slated -
feasting the eye, as dark clouds drew their netting
over the stage where bristling gothic spires
and battlements stemmed the horizon's fires.
Infiltrating the skies,
with jackdaws ridden,
flurries of bats began to make impression,
leaving their hideaways and dens, well-hidden
and setting off in one prolonged procession,
in their perambulating intercession
then swiftly dwindling, by far distance bidden,
winged coenobites heading for far places:
Their cordon whirled in strands and braided traces... |