Hlava III	Head III
Naproti skále, kde se práce dála, přes údolí, kde proudil potok chladný, na druhé skále poustevnička stála a pohled na ni vnadný byl a ladný. Však přístup k ní byl víceméně snadný, vedla k ní cesta krásná, dokonalá, jež od potoka vzhůru točila se a na skále se táhla po terase.	Across from where this work apace was striding, over the valley's stream so cool and calming, atop another cliff, in peace abiding, a hermitage stood clean and soul-embalming. Accessible by far less arduous climbing, along a wide path up from stream-bed winding, terraced along the top, its progress edging toward the hermitage o'er rocky ledging.
Stála tam již před Norbertovou érou, když ještě jeho matka panstvím vládla a zbudovala poustevnu tu šerou, což za zásluhu velkou sobě kladla, když úzkost ze smrti už na ni padla, odháněla ji katolickou věrou, a usadila v panství poustevníka, jak žádala to ranná romantika.	It had stood there since before Norbert's era, during the time his mother ruled the region. She had constructed it and held it dearer to heart than things of greater legion, having in her old age turned to religion, once the portent of her own death came nearer, and had a hermit settle in the shires as the Romantic period requires.
Tak zbudovala poustevnu tam novou a našla si i muže eremitu, a oděla ho v kutnu fialovou, by přebýval v tom osamělém bytu. Zde, za romantického šerosvitu, sdílel svůj stán jen s netopýrem, sovou, a povinnost měl modliti se za ní, za matku Norbertovu, panství paní.	She built her hermitage, anticipating someone who'd seek a like place to inhabit, and sure enough she wasn't long kept waiting, fitted her hermit out in purple habit, gave him an owl and bat to share his ambit. He worked to save her soul, prayed, meditating, washing away his patroness' sinning - with morning-dew and tears salvation winning.
Když potom poustevník ten první skonal, poustevna nějaký čas prázdnem zela. Tak chátrala a pustla skalní cela, v níž první anachoret k smrti stonal, ba, vyprávěli pověrčiví braši, že se tam v noci zjevuje a straší.	Then he fell ill, humbly and in contrition trusting the casket, not his soul would perish, then died, and by-and-by in worse condition stood the abode his hand once used to cherish. Then idle talk began of scenes nightmarish, mutterings of a ghostly apparition - who else but he, purple-clad, sinners hounding, prowling the hermitage and hills surrounding.
Když potom Norbertus se ujal statku, chtěl obnovit i místo poustevníka; jednak tím uctít památku a matku, též hověti svým choutkám romantika, však nikde nemoh sehnat kajícníka, jenž by chtěl dožít v poustevny té chládku, anebo aspoň nějakého blázna — a proto cela byla dlouho prázdná.	Once it was Norbert's turn to make decisions he sought once more to fill the hermit's bower - partly in reverence to mama's vision, partly to decorate the rocky tower in synchrony with this Romantic hour - he sought to find no man of holy mission. A lunatic would do, some fool endearing. But no-one came - and so the cell stood leering.
Nicméně, jednoho dne v jarním čase jakýsi vandrák na hradě se stavil: „Slyším, že poustevna je prázdná zase a chci v ní býti poustevníkem“, pravil. „Rád bych svůj život o samotě trávil a proto rád tu kutnu vezmu na se, abych tvé hosty poustevnictvím bavil. Ačkoliv na to nejsem zbožný dosti, přec přijmu poustevnické povinnosti.“	One day in spring a lonely emissary knocked on his door and made his proclamation: “I hear a hermitage is vacant, airy, I come to seek appointment at that station. Content to wear the garb of celibation, resolved to spend my life in solitary. I'll entertain your guests, go through the motions, pious I'm not, but will enact devotion.”
Pan Norbert potěšen byl touto zprávou, že konečně tu někdo zájem jeví, a proto na souhlas hned kývl hlavou, bál se, zda zájem mužův nepoleví, až povinnosti veškeré mu zjeví a ukáže mu roli jeho pravou; ten souhlasil však se vším všudy vždycky a uvázal se v úřad poustevnický.	Lord Norbert pleased to hear his exposition, glad to have found at last someone well suited, nodded his head, agreed the proposition, and soon a fee commensurate he mooted, fearing the motivation shallow-rooted, to save a change in the man's disposition on hearing all the duties of the function - but he took to the role without compunction.
A proto nyní při poledním čase je slyšet zvonku jemné zaznívání, tak jako navečer se ozve zase a druhý den pak opět za svítání: To poustevník ten zvoní na klekání, ve fialové kutně, provaz v pase, na nohou opánky, a dlouhá brada mu dolů přes prsa až k pasu padá.	And so his bell is heard again: its jingle summons to noon and evening celebration, again at dawn the bell sounds, lone and single, calling the faithful to their contemplation; he pulls the cord with quiet concentration making its ringing tones with birdsong mingle, in sandals, purple-robed, grey beard cascading over his chest, piety's image aiding.
Dokončiv zvonbu jako každodenně, do nitra svojí poustevny se vrací, kde má své lůžko na slámě a seně, pár knih a hodiny též přesýpací, a v šeru za nimi se téměř ztrácí lebka, jež zdá se šklebit pobaveně, a ještě další různé rekvisity, jež čekat můžem v cele eremity.	Once having rung the bell he then is able to return to his room so sparse, yet cosy, where stands his bed of straw, his chair and table, an hourglass, some books, a skull imposing, which in the gloom seems to be grinning, closing its jaw and opening, unstable, teased by the candle flickering while burning, - plus a few other requisites of learning.
Usednuv nyní při kamenném stole, poustevník jedné ze svých knih se chápe, jež pod druhými ležela až dole, a vraním perem do ní cosi drápe, zatímco roztavený vosk mu krápe ze svíce, která v temnu cely holé tam plane; je to traktát z bohosloví, či kronika, či román? Inu, kdoví.	He sits now at the desk of stone and reaching lifts up his books, reveals the volume needed and with a crow's quill scratches some odd teaching into its page while candle wax drips, beaded - a light to which the gloom has scarcely ceded much of its realm, the hermit's desk besieging while he writes - Scripture? Chronicle, or Fiction ? Who knows? But writing does seem his addiction.
Však zabrán poustevník ten fialový do knihy píše zřejmě s velkou píli a naplnuje jeji stranky slovy: Dává to smysl, či snad vousáč šílí? Jakému spisek tento slouží cíli, to čtenář už se ale stěží doví, však vlastně ani potřeba to není, neb vliv to nemá na základní dění.	The bearded figure scrawls across the pages, whatever drives his hand has certain power, a literary fire in him rages, he spends his time thus, hour after hour and surely soon dear reader, we'll discover what he narrates - no, it might take us ages and has no bearing on the plot we're tracking, so let's leave some things dark, exposure lacking.
Před prázdným zrakem lebi, jež se šklebí, na stole malá myška prochází se. Ta sídlo má v umrlčí oné lebi a živí se na poustevníka míse. Po jeho hlavě často šplhá lysé a ve vousech je blažená jak v nebi. Je cvičená a chytrá: požádána, rozkazy různé plní svého pana.	But look, we see a small mouse promenading, which has its home inside the death's head, grinning. It often shares his plate, his beard invading, or climbs atop his head, part bald, part thinning. It knows its place, old friend from the beginning, performing tricks, on request - sans persuading. And so we have outlined the hermit's dwelling and can proceed with the main storytelling.
Tak tedy uvedli jsme poustevníka, a popsali i vnitřek jeho chýžky, kde za poledne matná svíce bliká a odráží se v očích jeho myšky. Proč odebral se do horské té výšky a za jakou to tajnou vinu pyká, když zbožné písně prozpěvuje basem? To také všechno dozvíme se časem.	All that remains is to draw your attention to questions opened up by our digressing. Why has he come, why this self-made detention, how long till penitence will earn him blessing? What words his bass incants, what they're confessing we cannot make out without more invention. But bide your time, the hermit's secret mission may unfold, ripen, grow to full fruition.

Jan Křesadlo (1926-1995), Obětina (The Offering), extract 3/5  translated by VZJ Pinkava