|
1.
Ó ženy, kletbo Adamova,
pro Vás jsme z ráje vyhnáni,
pro pouhé jabka sežrání!
Evo, ty smyčko Satanova!
Pro
ženskou Trója padla v zkázu,
pro ženskou Ctirad upad v plen,
Abelard pro svou Heloisu
byl dokonce i vykleštěn
Tak
draho přijdou vaše slasti,
jimž bolest kráčí v zápětí!
S vámi jsme stále nad propastí!
Ó,
ženy zdroje nebezpečí
před vámi hloupí muži klečí,
Ó, kterak o vás nepěti?
2.
Ó kterak o vás nepěti?
Bez vás se nelze naroditi
a ve vás kotví lidské bytí,
od věků, od nepaměti.
Jen
vámi život klokotá;
jste zdrojem vzniku, tím i smrti,
jste mysterium, jež nás drtí,
jste nositelky života.
Jste
zmije sladce jedovaté
jimž kráčí zkáza v zápětí,
jste pekelnice, nebo svaté.
Jste
narkotika přirozená:
Vždy muže omamuje žena;
Jsou slastná vaše objetí.
3.
Jsou slastná vaše objetí
když podléháte síle zteče,
ať vsedě, vleže nebo vkleče
když držíte nás v zajetí,
ať
doma nebo v přírodě,
ať v posteli či u postele,
na horách, v lese, ve vodě,
ať v kostele neb na kostele,
ať
dole nebo nahoře,
ať ve věži, kde sídlí sova,
ať v jakékoliv prostoře
vždy
vaše objetí jsou blahá,
vždy k nim nás vede naše snaha,
jich žádáme si stále znova.
4.
Jich žádáme si stále znova.
těch slastí k nenasycení.
Jsme v jejich sítích chyceni,
jsou naše pouta otrokova.
Ať
kněžny, kněžky, nebo selky,
ať dámy nebo holčice,
jste božské básně tvaru znělky:
stojíme o vás velice ...
Ať
na kolenou vás jen ctíme,
či pouze chceme s vámi spát,
nikdy se vás přec nezbavíme.
Ať
v dočasném, či pevném svazku,
vždycky nás máte na provázku,
jsme pouzí rabi vašich vnad.
5.
Jsme pouzí rabi vašich vnad
a trnem v němém vytržení
když dojde k jejich obnažení,
když pro nás odkládáte šat.
Když
jako luna zpoza mraků
pleť v pološeru zazáří
a jako stránky ve snáři
se tiše otvíráte zraku.
Když
objeví se obliny,
jež sladce modelují stíny,
ty pahorky a doliny,
když
naše touha stále vzrůstá,
ramena, paže stehna, ústa
a vaše ňadra, zádě, klíny.
6.
A vaše ňadra, zádě, klíny
jsou našich věznic závory;
máte nás v moci, potvory
odpusť nám, Bože, naše viny.
Neb
pro ty věci zradíme
svobodu vlastní, ba i cizí;
pro maso, které v hrobě zmizí
urputné půtky svádíme.
Tak
ženy otrokem je muž
a nemůže být nikdy jiný,
tkví v jeho srdci jako nůž:
Táhnou
nás, pravil smilný Goethe,
však tahu toho směr si plete:
Strhávají nás do hlubiny.
7.
Strhávají nás do hlubiny -
a snaž se tak či naopak
nevyhraješ to ani tak,
vždy dopustíš se voloviny.
Neboť
i ti, co se jich vzdali,
aby se vyhli pohromě
a dali přednost Sodomě,
se sami vlastně jimi stali;
tak
jeden druhému je ženou:
Tím hnusnější je jejich pád,
když za zrůdnou se slastí ženou.
Je
žena propast nevyhnutná,
jež nade všeho sladčej chutná,
tam řítíme se každý rád.
8.
Tam řítíme se každý rád
a nemyslíme na následky.
vězní nás: muže, chlapce, dědky
co nemohou už ani vstát.
Pro
ženy přijdem na mizinu
i za majetkem pílíme,
pro ženy snadno šílíme,
jest osa světa v ženském klínu.
Pro
ženy kazíme si zdraví
pro ženy upadáme v dluh
pro ženy mřeme bez potravy.
Pro
ženy mrháme své síly:
Tu kletbu na nás navalili
snad příroda, snad mrzký bůh.
9.
Snad příroda snad mrzký bůh
nás utvořili k smíchu, zlosti,
že ženské smešné kulatosti
nám budou působiti vzruch.
Vložili
do nás programy,
že klaněti se budem klínu,
my robotové z proteinů,
vázání slepě na dámy.
Tak
jsouce zkonstruováni,
vždy klaníme se k ňadrům, břichu,
synové Evy vyhnaní.
Vždy
ztráta rozumu nám hrozí;
tak demiurgové či bozi
si stvořili v nás šašky k smíchu.
10.
V nás stvořili si šašky k smíchu,
jak nejlépe jen dovedli:
Jsme ženským tělem posedlí,
uniknout nelze ani mnichu.
Ponoukají
ho pokud žije,
zjevují se mu ve spánku,
na nebi v pruzích červánků
je kreslí jeho fantasie.
Ať
mnich, či občan usazený,
ať sexuální dobrodruh,
vždy v hlavě haraší mu ženy.
Tak
Stvořitel či stvořitelé
nás k ženám připoutali cele
a uzavřeli bludný kruh.
11.
A uzavřeli bludný kruh,
z nějž nevedou ven žádná vrata;
ať ženská neřád, nebo svatá
ať muž je blb či veleduch,
vždy
bude kulhat za svou paní
a dělat ženským kašpara,
ať krásná je, či maškara,
vždycky se jí ten hlupák klaní.
Ach
ženy, ženy záhadné
nás všechny lákají a mámí -
ať upřímné, či proradné,
vždy
budem míti touhu tuto,
tak bylo zřejmě rozhodnuto
že nemůžeme býti sami.
12.
Že nemůžeme býti sami
a i když k ženám nesmíme,
tak aspoň si je vysníme
a budou opět v duchu s námi.
Bez
žen je smutno k zoufání
a s nimi jsou jen komplikace,
problémy, hádky, agitace -
přehnaná cena kochání!
Ó,
rozmarné ty samice!
jsou proradné jak vlčí jámy!
kazí nám život velice.
Však
nad Siria víc se třpytí
a nelze, nelze bez nich býti
bez žen, však ani se ženami
13.
Bez žen, však ani se ženami:
Samotář myslíš, že se má ?
však neznáš jeho dilema,
měnil by, spárování, s vámi.
Uniknout
vášni nelze mu:
Snad gumovou má doma pannu,
snad provozuje samohanu,
či slouží chtíči jinému.
Však
vášeň, ta ho neopustí
a takto trestá jeho pýchu,
že tak či onak vždy se spustí.
A
tak se tedy lidé žení.
Leč všeobecně: možno není
žít bez hříchu však ani v hříchu.
14.
Žít bez hříchu však ani v hříchu,
žít s ženami či bez ženy?
jsou sice na to stvořeny,
však nikdy ke klidu a tichu!
Kdo
vyhne se, má jenom nudu,
kdo ne, má sice zábavu,
však starostí až nad hlavu
a brzy ví, že podleh bludu.
Nejde
to tak a ani tak:
Pamatujte si moje slova:
Láska nás zvedá do oblak,
však
do pekel nás často srazí.
Andělé! Ďáblové a vrazi!
Ó, ženy, kletbo Adamova!
15.
Ó, ženy, kletbo Adamova!
Ó, kterak o vás nepěti?
Jsou slastná vaše objetí,
jich žádáme si stále znova.
Jsme pouzí rabi vašich vnad
a vaše ňadra, zádě, klíny
strhávají nás do hlubiny:
tam řítíme se každý rád.
Snad příroda, snad mrzký bůh
v nás stvořili si šašky k smíchu
a uzavřeli bludný kruh,
že nemůžeme býti sami
bez žen, však ani se ženami,
žít bez hříchu však ani v hříchu.
|
Oh Women, Adam's curse of yore
For your sake from Eden driven
For munching an apple, even!
Eve, Satan's noose, and nothing more!
For Woman's sake Troy
turned to dust
Ctirad's fate sealed by plaintive whine,
Heloise: Abelard was cast-
-rated, absurdly like this line
So high a price for
joy, for ease
All-to-soon which pain replaces,
Poised, yet above a precipice
Oh Women, dangerous
fates in store
Whom stupidly we kneel before,
Must we celebrate your graces?
Must we celebrate your graces?
Without you no man can be born
Full weight of human Being, borne
By you, propagating races
Through you alone
life, pulsing, flows
Begetting life, its End you seed
The Mystery, which thwarts our creed
You carry life on, on it goes
Sweetly venomous
serpents, snakes
Taking our doom through its paces
Fly Agaric or Angelcakes?
Your essence - an
addictive drug:
Man has a habit he can't shrug;
Sensuous are your embraces.
Sensuous are your embraces
While you succumb to love's attacks
Kneeling, sitting or on your backs
We are held captive by our maces
Whether at home, or
far afield
Snug in a bed, or by its side
Among hills, woods, in water chilled,
within the Church, even inside
Whether below, on top,
beside
Up in the owl's tower, or
In any space, tall, narrow, wide
Always we're drawn
into your arms
Blithely to share your secrets, charms
Which we yearn after ever, more.
Which we yearn after evermore
Those pleasures which never suffice
Ensnared, these nets of rare device
Our bonds of servitude in store
Whether high ladies,
common tarts
Towngirls or mere wenches, rustic
Poetry's sung in many parts:
Arousing, and not sarcastic
We genuflex and
eulogise
Or want to get things off your chest
But never break free of those ties
Whether in loose of
formal bond
A collar for your leash we've donned
We're raiders, pillaging your nest.
We're raiders, pillaging your nest
Struck dumb, agog, we stare and gape
When you reveal your hidden shape
Emerging as you get undressed.
When
like the moon, no longer shy
Your skin in semi-darkness gleams
You open, like the book of dreams
And quietly entice the eye
In light and shade you
undulate
Curves of a landscape scene, perhaps
Hillocks firm, sweeping valleys great
As thirsting feelings
glide and rise
O'er lips and shoulders, arms and thighs
Your shapely bosoms, buttocks, laps.
Your shapely bosoms, buttocks, laps.
Are the walls of our prison yard
You've caught us, keep our exit barred
Forgive our trespass through the gaps
For these things we're
prepared to shop
To sell Men's freedom, not just ours
For flesh, that gravemounds feed to flowers
We duel, fight until we drop
Thus Man is slave to
Womankind
It never will be different, chaps,
Her dart wedged in our hearts and minds
They move us, true, as
Goethe found
Not upward, though, elsewhere we're bound
Dragged down deep, plunging into traps
Dragged down deep, plunging into traps
This way or that, you can't break free
No way to win that we can see
We fool around in dunces' caps
For even those who've
turned away
From this fate, and in deference
To Sodom, turned their preference
Have become like them in their way
Each being to his own
a wife:
All the more sordid, manifest
pursuit of upturned roles for life
Woman: gorge
inescapable
Of greatest sweetness capable
We're glad to fall at your behest
We're glad to fall at your behest
Never caring to disengage
Captive from youth to grand old age
Which can no longer pass the test
For Women we ransack
our store
Chase after showy trappings, gain
Women unhinge us; crazed, insane
We see the world's hub in their core
For Women our
own health cheating
For Women mortgaged, left with nought
For Women pining, die, not eating
For Women dissipating
force
The curse which here through intercourse
Nature or twisted Zeus has brought
Nature or twisted Zeus has brought
Anger, ridicule, comedy,
Leaving us with no remedy
Obsessed by sinusoidal thought
Instinctive logic in
our brains
That makes us bow before their loins
Robots of protein, fixed on groins
Blindly pursue them at great pains
Purpose-made,
purpose-restricted
To worship Women, plump, or thin
Sons of Eve, by her evicted
What sense we have we
seldom heed
Thus Demiurgi, gods decreed
This fate of fools we're trapped within
This fate of fools we're trapped within
Is all it took our wings to clip
We can't fly free, can't give the slip
To flesh, even a monk can't win
They needle him until
he drops
In stripy clouds of eventide
come fantasies that won't subside
And in his dreams, it never stops
Be he a monk or public
figure
A playboy, spreading what he's caught
They're always filing down his trigger
Thus the Creator or
his cronies
Have tethered us to them, like ponies
A vicious circle, closed, they've
wrought
A vicious circle, closed, they've wrought
A circus-ring with no escape
Be She a saint, or Naked Ape
Be He a blockhead, or Deep Thought
Behind his lady,
limpingly
He plays the jester to Her Grace
Be she a beaut' or ugly face
Always the fool on bended knee
Women, women mysterious
Drawing us in invidiously
Be they sincere or devious
We'll always have that
hungry yen
As was decreed; while we are men
There's no way out to liberty
There's no way out to liberty
And if we cannot have and hold
We'll make believe you, like fools' gold
In dreams of richest poverty
Without them comfort
there is none
Yet with them only trouble waiting
Nagging, heartache, needling, baiting -
How overpriced, that bit of fun!
Oh flighty females
that you are!
As treacherous as snares can be!
Making our lives much worse by far
The Dog Star in your
company
Pales, we can't live without you, see
Be free of you, without you - free
Be free of you, without you - free ...
You think a Loner likes his fate?
He'd gladly swap to have your mate
Don't dream that he has found the key.
He cannot get away
from lust:
Maybe he has a blow-up doll,
Or automonosexual
He still can't pacify his Musth
From Lust he cannot
extricate
Himself, his hubris wrecked within
He must give vent to what can't wait
That's what men look
to marriage for,
But not to solve the riddle, more
To live in sin, yet without sin.
To live in sin yet, without sin?
To do with women or without?
They complement us, yet, no doubt
Our eardrums should have thicker skin!
He who evades finds
boredom thick
The other guy has his joys' share
But soon enough - too much to bear
Knows he fell for the oldest trick
There's no way round,
this way or that
Mark my words, get to know the score:
Love lifts us up to heaven, yet,
Hurls us in hell's
infernal fire.
Angels! Demons mendacious, dire!
Oh, Women, Adam's curse of yore!
Oh, Women, Adam's curse of yore!
Must we celebrate your graces?
Sensuous are your embraces
Which we yearn after evermore
We're
raiders, pillaging your nest
Your shapely bosoms, buttocks, laps
Dragged down deep, plunging into traps
We're glad to fall at your behest
Nature
or twisted Zeus has brought
This fate of fools we're trapped within
A vicious circle, closed, they've
wrought
There's
no way out to liberty;
Be free of you, without you - free
To live in sin yet without sin.
(translated
VZJP)
|
