HVĚZDOPLAVBA (ASTRONAUTILIA)
ANEB MALÁ KOSMICKÁ ODYSSEA
věnováno památce Anny Slováčkové, profesorky řečtiny na gymnasiu a oběti bolševismu
Zdánlivě jednoduchou vnější zařaditelnost tohoto Křesadlova opusu - žánr sci-fi - samotný autor komplikuje (v předmluvě typicky po křesadlovsku ironicky glosuje) úvodními citáty F.Nietzsche a Hésioda.
Látkově a dílčími postupy Hvězdoplavba signalizuje spřízněnost s vědecko-fantastickou literaturou. Za podstatnější než splétání dějových linií příběhu však považuji jeho formální a filologickou "machu", jež se stává s přibývajícím množstvím titulů pro Křesadla stále výrazněji signifikantní (viz Mrchopěvci, Obětina atd.)
Organickou součástí textu je autorova předmluva. V ní čtenáře předpřipravuje na poněkud dobově neobvyklý charakter následujících stránek. Přiznává se k touze po napsání titulu, jež by ho jednak vynesl na piedestal žánru (berme opět s rezervou - nejvyšší ocenění Nebula?), jednak by byl obrazem vymírajících intelektuálních schopností. Proto je "originál" vyprávění napsán v homérské řečtině. Věcné okolnosti (ve vlastní odyssey jde o svět budoucích tisíciletí) však vyžadovaly i přebírání termínů novořeckých, resp.slov internacionálních. Křesadlo prezentuje svůj záměr jako pokus o "výkon", resp.mentální analogon neobvyklého výkonu (zdolání kanálu la Manche, slezení vysokohorského velikánu či dobytí pólů dosud nepoužitým způsobem). Jeho klasifikaci coby projev tzv.odvaznictví beru jakožto ochranu proti předpokládanému vyobcování z pole "seriózní" literatury.
Skladebné jádro knihy vychází z významové mystifikace. Současné normě komentovaného psaní vychází autor vstříc tím,že v Předznamenání přebírá jednu z iniciačních rolí. Je postaven před úkol převést řecký originál odysseovských dobrodružství kosmického robinsona do češtiny. Situaci si nijak nezjednodušuje - převod uskutečňuje přízvučným hexametrem. Jde-li v případě řeckého originálu o tvůrčí počin archiváře Divíška (ten krátce po předání rukopisu umírá), nebo produkt geniálního mozku kosmického všepřekladatele skunka Franty (Lemovská inspirace) tuto otázku nechává otevřenu v rámci hry se čtenářem.
Jakožto příznačné se mi jeví i Křesadlovy aktualizace (insinuace), od kterých se v mnoha místech svého vyprávění odráží. Nepodložené denunciace vlastní tvorby "trestá" zavlečením jména kritika Mandyse jakožto předobrazu jedné z negativních postav (případnou obranu proti nařčení buduje na principu dvojnictví - viz případ Čapek, Kunderové, Konrádové tuzemští i zahraniční). Přímo označuje skutečnosti, místa, jež mohou sloužit coby doklad autorových "sklonů" k plagiátorství (afinita s Lemem, jména postav Divíška, doktora Mejstříka - odkaz k Čapkovým detektivním povídkám).