Jan Křesadlo je pseudonym prozaika a básníka Václava Pinkavy. Informace o autorovi, který působil jako psycholog a později, od roku 1968 žil ve Velké Británii, byly dlouho utajovány. Teprve v zahraničí se mohl realizovat naplno. První román, který mu vyšel v torontském nakladatelství, byli Mrchopěvci, groteska a horor v jednom, pak následovali Fuga trium, Vara Guru atd. Obětina byla jeho posledním románem (zemřel 1995) a svým námětem i způsobem podání se řadí k příběhům, v nichž se pornografické a fantazijní prvky prolínají s humorem, satirou a parodií. Její struktura není příliš složitá, protože dobrotivý autor, chápavě tolerantní k nechápavým čtenářům, zanechal již na první stránce svého díla podrobné orientační instrukce: "Spojovacím motivem trilogie Obětina je téma oběti…Kniha 3, vložená mezi I. a II. díl knihy 2, je jistým způsobem thematicky, čili po novu tematicky, spjata s knihou 1, a jinak je tam hlavně proto, že by sama o sobě byla asi moc fantastická, kdežto jako jedna ze tří se s tím spíš ztratí…" Pan spisovatel si tu evidentně dělá z nás i ze své "Tvorby" srandu. A kdybyste lépe znali celé dílo Jana Křesadla, jakože ho asi neznáte, tušili byste, že básníkova touha po legraci se nezastaví ani před největšími velikány českého písemnictví, tj. že Obětina je plná nenápadných, ale dobře viditelných parodizovaných Milanů Kunderů, Škvoreckých, Bondů a jiných podivných veličin disidentských. Ale zpět ke struktuře a obsahu. Je to opravdu jednoduché. V první knize se čtenář seznámí s dílkem literárního začátečníka Jindřicha Henryho Fialový anachoréta, které má tu zvláštnost, že je psáno od a až do zet ve verších: "Zeleným přísvitem, hle, západ planul a dohoříval ještě drahnou dobu, poté, co kotouč slunce pod něj skanul v zlato a purpur výhně svého hrobu, jenž rozklenul se v přepychovou kobu a dlouho nepohnutě jaksi tanul…" Abyste však nepodlehli omylu, že se jedná o dílo vznešené a snad i vhodné k výchově líté mládeže, vězte tedy, že jde o románek plný vášně, lásky, utrpení, romantiky a … perverzní sexuality.

Fetišismus, fetišistický transvestismus, voyeurismus, pedofilie, sadomasochismus, sodomie, škrcení a anoxie, masturbační praktiky různého druhu, bestiofilie, scatofilie ..., to vše tu nalezne zvídavé oko čtenáře. Kniha druhá uvádí na scénu skutečného "hrdinu doby", spisovatele Jindřicha Henryho, žijícího ve Velké Británii, který se marně snaží udat své dílo v exilových nakladatelstvích a prozatím tedy živí sebe i rodinu hraním na housle v pokoutném cikánském baru vedeném, sex tu rozhodně nesmí chybět, sexuálně nenasytnou majitelkou. Henryho život se dostává do vrcholných otáček, zdá se, že teď jde o všechno, vždyť přes ženskou se k tomu nakladateli přece dostat musí, a jako obvykle jde zase jenom o sex. Sexuálních scén neustále přibývá, vrší se jedna na druhá, jedna nemožnější a sprostší než druhá, a tím také jako by se vytrácela jakákoliv jejich senzačnost, a Jan Křesadlo tak dost šíleným způsobem dosahuje jedinečného výsledku: čtenář je nucen se smát, smát se společně s Křesadlem všem těm západně civilizovaným lidem, jež si ze sexu stvořili své "zlaté tele", svůj fetiš. Třetí kniha, zvaná Pangerach, je výtvorem postaršího exilového spisovatele Ronalda Jakeše (převtěleného já Jana Křesadla) a je natolik fantastická, že se podle mého vyrovná těm nejlepším vizím A.C. Clarka. "Tu si Pangerach vzpomněl, že v něm vevnitř je gryf, jak mu kdysi odhalilo Čikuli, i zasmál se mečivě, neboť byl opilý nejprve pivem a teď zeleným vínem, a zkusil, jestli by si mohl stáhnout kůži jako košili a kupodivu to šlo, stáhl ze sebe lidskou, úřednickou kůži a byl teď gryf, a to červené barvy s modrou zbrojí. I zakrákal a obrátil se k Miladě na lůžku…" Tak jako je první kniha parodií na veršovaný gotický román, druhá kniha kritickým pamfletem, sarkastickým podobenstvím, groteskní realitou exilového literárního života a kniha třetí fantaskní prózou o životě v normalizované společnosti, tak dohromady jsou všechny tři výborně napsaným románem se zajímavým dějem a ještě více zajímavou symbolikou, oplývající humorem, který v Čechách hned tak nemá nenajdete.

Jan Křesadlo: Obětina.
Nakladatelství Ivo Železný, Praha, 1994, 62,10 Kč.

Romana Bartošová

Chcete-li vědět něco víc o autorovi, mrkněte semhle, prosím:

Pro navnadění:

Svlékám se sebe tento národ: národ honimírů na rudých šemících, národ chalupníků, co se dáví na žule, rule, svoru pro hubenou kozu. Svlékám ho ze sebe, svlékám ho ze sebe. Svlékám ze sebe tuto zemi: zemi rozdupanou kopyty komoňů, zemi rozježděnou pásy pancéřů až po krvavou dřeň. Svlékám ji ze sebe. Svlékám ze sebe, co mého jest. V mystické nahotě vstupuji na váhu hodnot. Jen moje srdce poplašeně tluče, jen moje srdce nemohu svléci. A proto: vždycky, nadosmrti bude se mnou ten národ, který miluji s divokou nenávistí, ten národ, kterým pohrdám s divokou úctou, ta zem, již nikdy, nikdy nesetřepu a která bude navždy, navždy ve mně, že kteroukoliv řečí promluvím, vždy bude vonět dřevem pokřivených švestek. A kdykoliv se z jara bude jeřáb navracet s křikem k exilovým bahnům, vždycky se budu dívat k jihovýchodu. Vždycky se, Kyrne, budu dívat k jihovýchodu.

Zajímavý literární počin Jana Křesadla, trilogie Obětina, je dílo, které v sobě odráží několik literárních forem - veršovaný a velmi náročně jazykově zpracovaný román (Fialový anachoréta), moderní exilový román (Obětina) a poněkud mysticky laděný příběh (Pangerach). Dějově jde o příběh začínajícího exilového autora Jindřicha Henryho, který se snaží nabídnout dílo Fialový anachoréta některému z exilových vydavatelství, kromě jiného také proto, aby unikl z ponižující role cikánského houslisty, za kterého se denně převléká v Poszony Clubu, a vášnivé maďarské majitelce tohoto klubu, která Henryho sexuálně využívá. Za účelem vydání knihy podnikne téměř všechny možné kroky. Snaží se zalíbit celkem nevýznamnému, ale přesto vydávanému autorovi Ronaldu Jakešovi (anagram Jan Křesadlo), který představuje Henrymu svoje poslední vytvořené dílo Pangerach, potom usiluje získat přízeň vydávaného a uznávaného autora Menturely (Kundery) pomocí plánované realizace sexuálních úchylek, které Menturela ve svých dílech popisuje. Chce k nim přinutit svoji manželku a poté do nich zaučí mírně slabomyslnou bezdomovkyni Samanthu jako nástroje přízně Menturely. Spojovacím motivem této trilogie je otázka, kam člověk může dojít ve svém ponížení při realizaci svého cíle (v kontrastu k odvěké touze člověka po létání). Ošklivý a opovrhovaný trpaslík Fido ve Fialovém anachorétovi se stane zachráncem říše, zahrnovaným bohatstvím a přízní žen, jeho manželkou bude dávno obdivovaná krásná Kandida. To vše je ovšem vykoupeno jeho naprosto ponižující rolí při sexuálním styku panovníka, kde vystupuje jako "královský analista".

Stejně tak Jindřich Henry zažívá množství situací, kdy musí sklonit hlavu (aby se mohl jen letmo a možná i neúspěšně setkat s Menturelou, musí přijmout pro změnu roli tyrolského houslisty, oblečeného do krátkých nohavic, bílých ponožek a tyroláčku, což je mu vrcholně protivné). Ve snaze zapůsobit na Menturelu a tím v konečném důsledku dosáhnout vydání svého díla se Jindřich Henry snaží podsunout Menturelovi Samanthu a sám ji cvičí v některých zvláštních sexuálních praktikách. V závěru knihy, kdy dochází ke změně režimu v Československu v roce 1989, se také určitým způsobem rozpadá tento exilový svět Jindřicha Henryho - svět neustálého zmatení mezi stavem hrdinství a ponížení a hrdinství v sebeponížení trpaslíka, Menturely i samotného Jindřicha Henryho ztrácí smysl a autor zjišťuje, že i sebeušlechtilejších cílů nelze dosahovat sebeponížením. Trpaslík, Jindřich Henry a i Menturela přestávají být s narovnáním společenských vztahů hrdiny, ale jsou to lidé, kterých nám je vlastně líto. Kromě Menturely, který představuje Kunderu a je hlavním zdrojem sebeponížení Henryho, se zde objevuje také vydavatel Alois Škovronský z Otronta a další. Co se týče dílu Pangerach, jako by se poněkud vymykal z dějové osy celé trilogie (jedná se o dílo spisovatele Ronalda Jakeše, kterému Henry nemůže být nijak prospěšný). Je zde zařazen spíše jako Křesadlův okamžitý nápad a tak trošku i mystická hříčka o situaci, kdy zemře bůh. Jan Křesadlo v této knize jako autor dává velmi originálně a vkusně vyniknout svému lingvistickému i hudebnímu talentu a velmi zajímavým filosofickým i psychologickým názorům. Tím se mimo jiné tato kniha řadí mezi významná díla české literatury srovnatelná s Vančurou či jinými autory a vzhledem ke své poutavosti a atraktivnosti rozhodně stojí za přečtení.

Jan Křesadlo: Obětina.
Nakladatelství Ivo Železný, Praha, 1994, 62,10 Kč.

Jaroslav Škárka

Jan Křesadlo: La calle Neruda.
Nakladatelství Ivo Železný, Praha, 1990, 80,10 Kč.

Jaroslav Škárka