Skicy a Fragmenty
sketches and fragments

handbird.gif (2558 bytes)dodo.gif (4338 bytes)

 

Jarní zvěřinec

Sfinx, lamia, siréna, harpyje
echidna, tritón, hekatoncheiros
a všechna pokolení kentaurů,
tož třeba: tauro-hippo-trago-kyno-arseno
-panthero-hippokéto-grýfokentauroi,
kohoutí satyr z kantabrijské kaple
a jiné obludy, jež ani neznámm jménem,
ty všechny přece mají lidskou tvář.

Jestliže tedy všechněm našim bestiím
narostly lidské tváře téměř přes noc,
je z toho děsná maškaráda zrůd,
ze které, soudruzi, nám, člověkům, je mdlo.

potvory.gif (3253 bytes)

Spring bestiary

The Sphinx, Lamia, Siréna, Harpy,
Echidna, Triton, Hekatoncheiros
and all the varieties of Centaur
such as: Tauro-hippo-trago-kyno-arseno
-panthero-hippokéto-grýfokentauroi,
the cockerel-satyr of Canterbury Chapel
and other monsters whose names I know not,
don't they all have a human face, then.

So if all our beasts
have grown human faces overnight
it makes for a monstrous masquerade
which, comrades, makes us, humans, nauseous.

nosal.gif (2397 bytes)

 

general.gif (2917 bytes)

Odlet

Ruzyně - přístav zakletého ostrova.
Připlouvají a odplouvají vzdušní žraloci,
každý má na ocasní ploutvi jiné znamení.
Pro mne je ještě jednou připraven
Polět Polětájevič Polětájev - pták velikán,
křídlí se mrcha, křídlí, rozkřidluje.
V jeho břiše je vejce mého osudu,
nesu se do mlhy, nesu se do tmy,
prokomorovali mne přehradou prostoru
vzedmul se, vynesl mne, vyvrhl.
Také moje duše se křídlatí.
Její prsty se prodlužují v kovové vějíře,
víří v slunci poněkud úzkostně
a její nohy šlapou do prázdna.
Všichni draci, všechny saně, všichni šarkáni,
zkálevše napřed vlastní hnízdo nad pomyšlení,
natáhli krky za novými zdroji zobu,
s kejháním hesel letí k západu.
Prali se tak, až jejich hřbety bradavičnaté
pozvedly na okamžik mříže pasti:
Tak jako střízlík v peří supa Bradatiče
nesu se s nimi v závrativém chvatu. -
Svlékám se sebe tento národ:
národ honimírů na rudých šemících,
národ chalupníků, co se dáví
na žule, rule, svoru pro hubenou kozu.
Svlékám ho se sebe, svlékám ho se sebe.
Svlékám ze sebe tuto zemi:
zemi rozdupanou kopyty komoňů,
zemi rozježděnou pásy pancéřů
až po krvavou dřeň.
Svlékám ji ze sebe.
Svlékám ze sebe, co mého jest.
V mystické nahotě vstupuji na váhu hodnot.
Jen moje srdce poplašeně tluče,
jen svoje srdce nemohu svléci.
A proto: vždycky, nadosmrti bude se mnou
ten národ, který miluji divokou nenávistí,
ten národ, kterým pohrdám s divokou úctou,
ta zem, již nikdy, nikdy nesetřepu
a která bude navždy, navždy ve mně,
že kteroukoliv řečí promluvím,
vždy bude vonět dřevem pokřivených švestek.
A kdykoliv se z jara bude jeřáb
navracet s křikem k exilovým bahnům,
vždycky se budu dívat k jihovýchodu.
Vždycky se, Kyrne, budu dívat k jihovýchodu
.

 

 

odlet.gif (2767 bytes)

 
pruvod.gif (5069 bytes)

 

robot.gif (2080 bytes)

Departure

Ruzyne - the port of a spellbound island
Airborne sharks swim in and out
each with a different tailfin symbol.
In one-more-last- time readiness awaiting me
Flyoff Flyoffovich Flyoffov - a big bird
wings spread, the swine, spreading his wings.
In his belly lies the egg of my Fate
I am borne darknesswards, darknesswards
They let me through the dam locks of space
he rose up, carried me out, baulking.
And my soul, she too is growing wings.
Her fingers are out-spanned  metal fans
swirling a bit anxiously in the sun
her legs tread into nothingness.
All the dragons, she-dragons, dragonkin
having shat their own nest beyond compare
stretch their necks out for new granaries
and are heading west, slogan-quacking
They bickered so much their warty backs
momentarily lifted the trap's grating bars
Like a tiny bird among the Vulture's feathers
I fly along  with them in one dizzying hurry. -
I disrobe from my nation:
a nation of pacifichasers on red steeds
a nation of crofters, choking
on granite rocky screes for a skinny goat's sake.
I am disrobing from it, I am disrobing from it.
I disrobe out of this land:
a land churned up by cavalry hooves
a land scarred up by armed vehicle belts
down to the bloody pulp.
I am disrobing.
I am removing all my belongings.
Mystically naked I stand on the Scale of Values.
Only my heart beats the alarm
only my heart I cannot be rid of.
Thus then: forever, till I die I shall carry around
this nation I love with wild hatred
this nation I disparage with reckless esteem
this land I shall never, never shake off
which will be in me, forever, for all time
insomuch that whatever language I speak
will always smell of twisted plum-wood.
And whenever, in the Spring, the Crane
returns calling to the mudflats of Exile
I will be looking southeastward.
Southeastward, Kyrnos, I'll always be looking.

iii.gif (5317 bytes)

Tvář

Každý clown či klaun prý má svou masku,
svůj vlastni osobitý způsob nalíčení,
na který má jakési copyright
dle etikety cirkusových klaunů.
A někde v Londýně je jako skladiště,
a tam se shromážďují vyfouknutá vejce,
na němž na každém je namalovaná
určitá maska určitého klauna
a vzadu, jako v týle jeho personálie,
čímž se ta maska jako zaregistruje,
a který jiný klaun by ji chtěl použít
byl by snad škrtnut z jejich seznamu
a nedostal by místo v žádném cirkuse,
protože ukrást masku - to se nedělá!
Byl to tom jednou program na TV,
a když jsem na něj koukal, jsem si uvědomil,
že - ačkoliv to nemá s klauny nic co dělat
což tady zdůrazniti chci co nejdůrazněji -
kdyby se vzalo dosud prázdné vejce
a namalovaly se na něj brýle,
pod nimi ústa a pak, dole jako na bradě,
jakýsi načrtnutý náznak malé bradky,
vznikla by z toho velmi zřejmá tvář,
již nelze zaměniti s žádnou jinou
přes tuto zkratkovitou jednoduchost.
To je tvář Vladimíra Novotného,
kritika, jenž je mi příznivě nakloněn,
takže, když něco neschvaluje, raději o tom mlčí,
tak jako o Zuzaně a dvou starcích.
Toto vajíčko si možná udělám
a postavím je na svůj psací stůl,
protože ve světě, kde na mne kydají
polovzělaní papalášští parchanti,
je dobré potkávat se s tváří přátelskou
.

 

 

 

 

 

Face

Every clown's mask, apparently,
the specific make-up arrangement,
comes under a kind of copyright
by circus clown etiquette rules, at least.
And somewhere in London is a repository
where they keep blown-out egshells,
on each having been painted
a given clown's specific mask
the backof which, the nape, carries his credentials,
whereby the mask becomes registered
and should another clown put it on
he would be blacklisted or crossed off
and become unemployable in any circus,
because, to steal a mask - that's just not cricket!
There was a program about it on TV once,
and as I watched, I came to realise
that - and this has nothing to do with clowns,
I hereby declare in no uncertain terms -
if one took an empty eggshell
and drew spectacles on it,
and beneath, a mouth and on the as-it-were chin
a sketched hint of a small goatee,
then a very recognisable face would emerge
unmistakably unlike any other
despite this shorthand simplification.
This is the face of Vladimír Novotný,
a critic, who is well disposed toward me
so that, if he disapproves, he keeps mum,
as in the case of my Zuzana and the two old men.
I might make myself such an egg
and put it on my writing table
because, in a world where I keep getting crapped on
by semieducated commie-gentry offsprung bastards,
it is always nice to meet a friendly face.

 

papouch.gif (1910 bytes)

 

sirena.gif (2493 bytes)

 

pavian.gif (1814 bytes)

 

 

nejed.gif (1371 bytes)


Tučňáci a Albatros

Tučňáci pořádali soutěž v létání,
že totiž na prostranství k tomuto ustanoveném
každý z nich různě pobíhal a poskakoval,
mávajíce při tom zakrslými křídly,
před tváří zasvěcené poroty,
jež, ač běhali vlastně všichni stejně,
poskoky, obraty a třepetání
rozličně přísně posuzovala
a udílela za ně různé body.
To vida vzduchu pán, pták Albatros,
domníval se, že snadno zvítězí
a přihlásil se také do soutěže.
Leč běda - ledva, že se jenom vznesl
a provedl pár vzdušných loopingů,
již křičeli, že může klidně přestat,
protože prý byl diskvalifikován,
jelikož létá pouze po staru
a též se nepatřičně vzdušným letem chlubí.
"Také my, tučňáci, za dávných časů,"
prohlási nestór slavné poroty,
"jsme létali kdys takto primitivně,
jak svědčí našich křídel anatomie.
Leč času postupem a sofistikací,
neboť nám bylo nutno plavat s proudem,
jsme opustili vzdušnou ješitnost,
a létáme teď správně na zemi,
spojeni jsouce takto se svou podstatou,
a na takové vzdušné fanafrónství
při kterém letec nemá nohy podepřené,
hledíme s posměchem a pouhou pohrdou."
Slyše to Albatros mu pravil v odvět:
"Trhni si nohou, mrzký hurvínku!
Je jasné, že z tebe mluví pouhá bledá závist,
a proto převracíte všechno na ruby,
černému řkouce bílé a bílému černé.
Nicméně, ať si říkáte co chcete,
zůstává faktem, že já umím létat,
kdežto vy pouze poskakujete,
byť byste to i letem nazývali.
Leč sama objektivní relaita
vás jasně usvědčuje z nepravdy
protože já ti mohu z výšky kálet na hlavu,
leč ta to zdola se mnou nedokážeš,
jak svědčí empirická evidence.
A ať si říkáte co jenom chcete,
je ještě mnoho tvorů v Antarktidě
kteří se budou kochat pohledem
na elegantní můj a majestátní let,
a vaše dobrozdání k tomu nepotřebují.
A i kdyby snad všichni náhle vyhynuli,
ta rozkoš, pravím, kterou já mám z letu
a kterou, pěšáci, vy nikdy nepoznáte,
mi sama je nejlepší odměnou."
Pravil, a dovodiv svou první thesi skutkem,
odlétl vzhůru na mohutných křídlech.

Argumentum:
tato bajka komentuje situaci v současné poesii

albatros.gif (3549 bytes)

The Penguins and The Albatross

The Penguins organized a flying contest,
whereby, within a suitably designated open space,
each one would variously run and prance about,
flapping his vestigial wings,
before an erudite panel of judges,
which, albeit all ran about very much alike,
judged their hops, turns and flappings
variously more or less strictly,
and gave them all sorts of points.
Seeing this, the lord of the air, the Albatross,
surmised he would easily win,
and signed up for the competition.
But woe - no sooner had he taken off,
and made a few aerial loops,
then they were already shouting that he might as well stop,
having been disqualified,
for flying old fashioned,
and for unseemely airborne conceit.
"We Penguins, too, in ancient times,"
pronounced the doyen of the esteemed panel,
"did fly thus, primitively,
as withessed by our wings' anatomy.
But with time and sophistication,
seeings as we had to go with the flow,
we forswore lofty airborne pride,
and now fly right down-to-earth,
thus in close touch with our underlying foundation,
and on such an airy-fairy fanfaronade as this,
where the flyer's feet are unsupported,
we look down with contempt and disdain only."
Hearing this, the Albatross retorted:
"Oh go and pull the other one, you detestable puppet!
Why, it's obvious that's just your Envy talking,
and that is why you turn things inside out,
calling black white, and white black.
Nevertheless, say what you like,
the fact remains that I can fly,
while you only hop about,
no matter how much you call it flying.
Whereto objective reality itself
convicts you of not telling the truth
since I am able to crap on your head from on high,
whilst you from below can do no such thing,
as is empirically evident.
And while you can say what you like,
there are many creatures in the Antarctic
who will feast their eyes
upon my elegant and majestic flight,
needing no approval from you to do so.
And even if they were all to become extinct suddenly,
that joy, I say, which I get from my flight,
and which is forever kept from you footsloggers,
is my best prize, all by itself."
Quoth he, and having made his first thesis extant,
flew up and away on mighty wings.

Argumentum:
this fable comments on the state of contemporary poetry 

O úpadku doby

Verš pravidelný je dnes anathema
a báseň správně rýmovat se nemá,
tož, abych nestřetl se příliš s lierárním světem,
budu psát pouze claudelovským versaletem,
jenž sice rýmuje se do kupletů,
však lhostejno, jak dlouhý verš má nebo větu,
zda řádek malý je či veliký
a kolikeré jsou v něm slabiky.
Bývaly kdysi doby esteticky přehnané,
kdy uměli psát dokonce i Američané,
Ezra Pound, Conrad Aiken a jak se všichni jmenovali,
ti všichni zcela schopné básně v Americe psali,
ačkoliv New York rovných ulic příšerný je
a v Burgher parloru se stěží najde jaká poesie.
Však v dnešní době, v níž tě nic už nepotěší
zapomněli psát básně už i zpěvní Češi
a stali se s nich vertikální prosatéři
anebo trapní, škobrtaví amatéři,
říkanky jaké dříve uzenáři na reklamu psali,
za ty, dnes zasvěcená kritika je chválí.
Tak českých básníků už téměř není více,
jen v Izraeli jeden starý Žid
a v Americe jedna asi taky Židovice,
těm ale čas již zvolna hranu odbíjí,
a pak je ještě jeden ve východní Anglii.
Ten muž jsem já - Jan Křesadlo,
čas nastavuje mi své duté zrcadlo
a literární hurvínkové velice se zlobí,
nadávají mi rozliční a hlavně austrokatoličtí snobi,
z nichž někteří to dělají i v latině,
leč mechanickými citáty jedině,
neb klasické vzdělání rovněž velmi upadlo
a jedno z mála, co je trochu umí, je zase to Křesadlo,
neboť i Rio Preisner, který lká nad prohnilostí moderního světa,
už neví jak se dělá podmínková věta
a český instrumentál od "Artemis" že je "Artemidou",
Niederle-Groh by vzplakal nad tou bídou,
též jiné dovednosti upadají v zapomnění,
například milovati ženy až do jejich ukojení?
však z dnešních mladíků se sobci prekoxní již stali,
už za Dubčeka děvušky si na to stěžovaly.
Já ovšem dnes již nemám evidenci z první ruky,
neb bych se musel stydět před vlastními vnuky,
neboť jsem stár a temeno mám lysé,
však pochybuji, že by v tomhle zas zlepšily se,
neboť i jinak nelze neviděti,
že to jde všechno pořád od desíti k pěti.
Dříve to uměl každý sám, byť třeba neučený,
dneska jsou na to knihy, kterak milovati ženy,
leč ani to nestačí pro ty tupé tvory,
jak svědčí četné nevěry a rozvodové spory.
I jiné dovednosti mizí, které známe,
neb místo tance jako medvědi se kolébáme,
a místo příjemné muziky k rekreaci
jacísi vlasatci hřmotí a řvou jak draci
a poskakují při tom velmi vztekle,
takovou hudbu jisté mají v muzikantském pekle.
Tak naší kultuře už vůbec odzvání,
a vbrzku básníci už budou jenom lachtani,
a protože se duše stále vrací,
stanu se lachtanem v své příští inkarnaci
a budu skládat poesii vodní.
Však lidé neuslyší mne,
neb nejsou toho hodni.

mroz.gif (9276 bytes)