DOSLOV

Jak zdůrazňuje autor povídek, recte Dr Václav Pinkava, klinický psycholog, sexuolog, vícehodnotový logik, ve svém předznamenání, bizarnost projevů sexuálního pudu člověka by nám měla sloužit jako protiváha k  literárnímu sprosťačení.

Křesadlo napsal parodii na Sládkovu báseň „Život“ , pod názvem  „Variace na známé téma“

                            i.      Je život drahá kniha, kterou čteme,
v chudší, či bohatší úpravě grafické,
však pokud v ní nic nikde neškrtneme,
obsahuje vždy části pornografické.

                             ii.      Ta mysteria muže nebo ženy -
v normálních případech vždy druhé pohlaví -
neb jenom tak se naše vlastní gény
do dalších generací žití vypraví,

                             iii.      a jen tak obsadíme sebou další štace,
jak činili už naši předkové,
leč, v něčích knihách jsou též variace,
ba též i ostudné činosti nouzové.

                             iv.      Však naopak: Normální knihy psané
ne životem, leč od nás písmáků,
mají to téma jaksi zakázané
leda jen decentně a v náznaku.

                             v.      Ač tu jde o věc běžnou u všech lidí,
jaksi se o tom příliš nekřičí,
neb našinec se přece jenom stydí
za to, že má podstatu opičí.

                             vi.      Jest život drahá kniha, kterou čteme,
leč má i kapitoly ryze soukromé,
a když je moderně pro jiné otevřeme,
je to vždy jaksi trapně pitomé,

                             vii.      a kdo se pokusí pravidlo ono zrušit,
ten invariantně s tím špatně dopadne:
nanejvýše je možno nechat tušit
a podrobnosti nechat záhadné.

                             viii.      Však v tom se právě jeví ruka mistra,
že všechno vyjádří i když jen naznačí,
co ruce písařské, která je méně bystrá
záchodů slovník na nic nestačí.

                             ix.      Jest záhada, jíž nikdo nerozumí
v magické síle pouhých náznaků.
Tak slušně píšícímu, jenž to dobře umí,
kritika bude spílat sprosťáků.

Hlavním rysem tvorby Jana Křesadla totiž není sexuálno per se, ale kombinatorika kontrastů přítomných v nás a ve světě vůbec, čehož je lidská sexualita příkladem:

V prapůvodním cyklu Slepá Bohyně, povídek se sexuální tématikou, se jedná spíše o líčení pochroumaných, (neboť k reprodukci samé nadbytečných) sexuálních choutek. Je jich tu pestrá paleta, od komicky podivných a neškodných, (Výlet, Skrupule… ), přes zneklidňující (Za Chlebem, Průjezd…), až po vražedně hrůzné, (Rikitan, Masopust… ).  

V přidaných třech příbězích této rozšířené sbírky je kladen důraz na naléhavou pudovost člověka; tvora, v němž jsou intelekt a vznešenější pohnutky naroubovány na zvířecí princip, a to stejně neodlučitelně a bizarně, jak působí navenek tělo kentaura či dalších hybridních potvor, ať už anticko-mytologických, či scifisticky-fantaskních, z laboratoře Dr Morouse.

Křesadlo naše předsudky a iluze o roli sexu v životě nejen kácí, ale i převrací.

Blevor, přes svou nepředstavitelnou fyzickou ohyzdnost, se ukáže být tím nejnormálnějším, nejpochopitelnějším hrdinou, protože podlehne zcela normálním sexuálním  choutkám, přičemž svou uvězněnou lidskou inteligencí dokáže vymyslet cestu k ukojení svého  pudu.

Cyklus patnácti povídek uzavírá Travestie. Nejen, že obsahuje krásný symbolistický věnec sonetů, ale svou pozicí i obsahem je příběh jakýmsi uzlem věnce povídek, a název se zdá být souhrnným heslem naší existence. Zneuznaný básnický talent Jasankův v nás budí obdiv a sympatie, jeho sublimované zamilování-se náhle zrádně a tragicky vrcholí a vše nečekaně trapně končí. Jsme nuceni uvažovat, zda za tou zdánlivou okrajovostí jeho intelektu, talentu, ambic, snah, či pudových choutek není vlastně nějaký princip, nějaká skrytá, tajná, ale všepřítomná, odstředivá síla, která nás rozmístila, abychom k sobě hledali cestu. Každý a každá z nás stojíme na okraji lidstva; na vlastní hraně této vícevrstevné, vícerozměrné existence.  Jsme-li na svém okrajovém místě v duchu sami s sebou, není divu, že prahneme po sblížení, o kteréž je sexuální splynutí pouhým pokusem.

A tak tedy nezbývá než přijmout sexualitu jako svou nedílnou součást a pokud je nenáročná a neškodná, buďme za to vděčni.  Ale pokud ne, nedá se než pokrčit rameny a doufat, že najdeme východisko.  

Václav Z J Pinkava
14.2.2006