Ostrov doktora Morouse

„Mr Skorred ?“, řekl muž v letní či tropické uniformě a Skororád přisvědčil.

Byl na tento způsob komolení svého jména od anglických mluvčích dávno zvyklý. Věděl ovšem také, že jméno Dr. Morouse, našeho slavného, úspěšného krajana, jehož ho jeho redakce, nešetříc nákladem, vyslala interviewovat, se v jeho vlastních kruzích vyslovuje přibližně jako Moures. Protože věděl toto a jiné věci, související s angličtinou a tzv. aglofónními kulturami, byl to právě on, jehož vyslali na reportážní misi -
Dr. Morous souhlasil - ale žádné kamery, prosím, obrázkový materiál vám poskytneme sami - a proto se tedy Skororád vydal na lov sensační reportáže sám bez technického mužstva, ba i bez toho jinak obligátního skromného jediného fotografa.

Hned jak opustil letadlo, udeřilo ho vlhké subtropické horko, jakoby vstoupil do parní lázně.

Avšak, než se pořádně rozkoukal na pláni letiště, přistoupil k němu už ten letně uniformovaný člověk, jen v košili a kraťasech, ale vše jaksi uniformního druhu, světle modré barvy, a oslovil ho, jak svrchu uvedeno.

Zmocnil se pak Skororádova příručního zavazadla a vyzval ho, aby jej následoval.

Cest po pláni letiště byla dlouhá a ve vlhkém horku neobyčejně únavná a Skororád se již v duchu čuřil, proč bohatý Dr. Morous neopatřil pro svého hosta také nějaký pozemní dopravní prostředek.

Konečně stanuli u malého soukromého letadla s emblémem ME (Morous Enterprises), Toto letadlo nebudeme popisovat, neboť náš příběh, jak ještě uvidíme, se odehrává v šerém budoucnu a autorovi není známo jaká v té době budou letadla, ba, neodvažuje se to ani hádat.

Bylo by ovšem možno napsat třeba, že dopravním prostředkem tu byla normální helikoptéra, a vzhledem k budoucnostnímu dějovému rámci to vysvětlit třeba romantickým staromilectvím Dr. Morouse, asi tak, jako existují dodnes koňské potahy, vozící turisty po historických památkách. Nicméně necháme tento rys příběhu v neurčitosti. Skororád tedy vstoupil do vzdušného plavidla a uniformovaný člověk, z něhož se vyklubal pilot, odstartoval, po všech příslušných formalitách s kontrolní věží.

Opustili letiště, vznesli se nad širé moře a zanedlouho se pod nimi vynořil zelený ostrov, lemovaný bílými krajkami příboje, který se z té výšky zdál nehybný.

Když se letadlo sneslo níže, bylo možno rozeznat větší počet různých budov, prosvítajících mezi vegetací a vzápětí, dříve než si to Skororád uvědomil, přistávalo již letadlo před jednou z nich.

°°°°°°

Dr. Morous byl spíše drobný, hubený člověk s dosti vrásčitou kůží ale bez stopy šedin ve svých hustých hnědých vlasech. Ačkoliv byl pod střechou, měl na očích tmavé brýle.

Téměř se ztrácel z obrovským psacím stolem, pokrytým spoustou lejster.

Skororád seděl proti němu a natáčel pohovor, počítám, pomocí zcela malinkého zařízení, které mohlo případně i uniknout pozornosti interviewovaného. Dejme tomu, že zařízení obsahovalo i mikroskopickou video kameru, takže Skororád tímto způsobem nenápadně překračoval doktorův zákaz - a také nějaké zařízení proti elektrické detekci, které Skororáda při příchodu podrobil jiný uniformovaný člověk, mimochodem černoch.

Podobně jako většina úspěšných zahraničních krajanů dnešního věku, přivítal i budoucnostní Dr. Morous Skororáda perfektní, v jeho případě pražskou, češtinou, vzápětí se pak plynně česky omluvil, že česky už zapomněl, a pokračoval poněkud kulhavou a škobrtavou cizineckou angličtinou.

Tento druh českého světáctví se tedy, narozdíl od letadel, magnetofonů a videokamer, v budoucnosti zřejmě nezměnil. Alternativní, dnes rovněž hojně pěstovaná modalita, totiž mluvení s napodobeným anglickým přízvukem, buď v budoucnu již zanikla, nebo ji Dr. Morous nepoužil, neboť mluvil anglicky poměrně slušně.

„Ideu, kterou realizují Morous Enterprises“, pravil náš úspěšný krajan anglicky, „ a její počátky můžeme vystopovat již porůznu v historických pramenech. Jsou to např. již představy některých starých mythologií, jako je třeba starořecká, různá zobrazení na tzv. groteskách renesanční, barokní i pozdější doby.

Ale také již v době gotické na konsolích chrámů či v ornamentech iluminovaných rukopisů spatřujeme doklady, že lidská fantasie se vždy obnášela tímto směrem, při čemž nelze upřít ani, že některé takové výtvory mají již určitou erotickou valenci.

Ostatně, což idea tzv. bunnyho, tj. dívky s králičími oušky a ocáskem, nevznikla již někdy v polovině dávného dvacátého století, v souvislosti s fenoménem tzv. Playboye?“ - - -

Dr. Morous pronášel tuto dosti složitou a abstraktní řeč v angličtině poměrně plynně, mnohem lépe, než při zahajovacím rozhovoru se Skororádem, zdalo se, jakoby měl tuto řeč naučenou víceméně nazpaměť, což by ovšem nebylo nic překvapivého: Zajisté musel často a opakovaně vykládat na různých místech filosofii a cíle Morous Enterprises a bylo tedy jen přirozené, že se mu to stalo jaksi druhou přirozeností.

„Na tomto pozorování, podepřeném falografickými testy“, pokračoval pak úspěšný český učenec, „je založena základní idea Morous Enterprises, jest to však zejména rozvoj genetického inženýrství, který nám umožnil uplatnit v praxi ideje, jež se dříve mohly projevit jen ve fantasii čí dílech umělců.“

Zde, milý čtenáři, učiníme malou odbočku a vysvětlíme si, co je to falograf. Je to přístroj, který měří změny objemu mužského údu, za současného promítání vhodných obrázků. První, primitivní model falografu vytvořil Dr. Kurt Freund, jako asistent psychiatrické kliniky K.U. v Praze na svém pracovišti v Apolinářské ulici, a to někdy v padesátých létech tohoto století. Bylo to za účelem získání objektivní diagnostické metody na homosexualitu.

Předchůdcem falografu byl andrograf českého sexuologa prof. Hynie, jehož hlavní součástí byl špagát, potahující za pisátko, jež psalo na otáčivý očazený buben.

Falograf Dr. Freunda byl později podstatně zdokonalen na jeho posrpnovém pracovišti v Clarke Institute, Toronto, Ontario, Canada. Falograf používaný dr. Morousem byl ovšem zřejmě ještě mnohem pokročilejší a dokonalejší, neboť budoucnostní.

Snad ještě poznamenejme, že již původní Freundův falograf byl přístroj neobyčejně citlivý: Např. pohled na jen mírně pikantní obrázek, o kterém se pozorovatel domníval, že ho jako zkušeného kozáka nemůže rozházet, nicméně vyvolal dosud neuvědomělou, ale zřetelně zaregistrovanou reakci. Tolik tedy na vysvětlenou k Morousově zmínce o falografu a zpět k našemu příběhu.

„Nejprve“, pravil dále Dr. Morous, !ještě dávno před mou érou, se ženské bytosti, určené pro zábavní průmysl (entertainment industry) vytvářely celkem konvenčně. Pouze jejich vitální statistiky byly patřičně pozměněny ve směru plus, a jejich mozková kapacita poněkud zredukována, aby byly ovladatelnější a šťastnější ve svém povolání. A ovšem, abych nezapomněl, šlo již od počátku o modely přirozeně sterilní. Měly ovšem již tehdy též urychlený vývoj, aby kryly poptávku.

Tím vznikl např. klasický vintage model buxom-ü ppig, který lze dosud vídat v biologických skansenech, ale který se dnes již téměř nevyrábí, neboť poptávka je spíše po odvážnějších, novějších modelech, ovlivněných estetikou surrealismu - - -

Přijímáme ovšem individuální zakázky pro tento typ - jelikož však nejde více o výrobu masovou, je model buxom -ü ppig patřičně nákladný a tím dostupný jen nemnohým šťastlivcům.

Tím se ovšem stává symbolem sociálního postavení, takže omezená poptávka po něm alespoň neklesá - promiňte, nechci vás nudit podrobnostmi o tržních aspektech našeho podnikání“ - omlouval se dr. Morous.

„Poznenáhlu“ ,pokračoval pak učenec, „ se začaly přidávat některé nekonvenční podrobnosti, ukazující směrem k pozdějšímu vývoji. Snad první byla výroba pravých biologických bunnies, totiž dívek se skutečnými králičími oušky a roztomilým ocáskem, kterými se tyto vyznačovaly za všech okolností a ve všech situacích. Monopolním odběratelem bunnyů byla ovšem výše zmíněná instituce.

Jakmile však byly jednou prolomeny ledy konvence a předsudků, náš průmysl se znamenitě rozvinul a rozletěl se k vyšším, ba nejvyšším metám.“

„Nesmím ovšem zatajit“, pravil Dr. Morous a zachmuřil se, „ že původně se již výroba biologických bunnyů potkala s nepochopením a odporem, rovněž z rozličných církevních kruhů, neboť někteří v ní viděli degradaci ženy a její prý dehumanisace ba prý dokonce přímo zezvířečtění. Tito úzkoprsí staromilci si neuvědomovali, že dobře zavedená biologická bunny vydělá podstatně více, než např. sekretářka, ukovaná k terminálu počítače, nemluvě již o ženě v domácnosti, která, nevydělávajíc vůbec a jsouc závislá na svém muži, je v přímém rozporu s principy moderní tržní společnosti.

Kdybychom, jak argumentoval již pokrokový filosof Puffinius, zmodifikovali starořecké přísloví chrémat ´anér - tj. peníze jsou muž - tvoří muže, na analogické chrémat gyné - tj. peníze jsou žena - což je v dnešní době rovnoprávnosti pohlaví téměř kategorickým imperativem, viděli bychom, že taková bunny je mnohem více ženou, než většina žen ostatních a to i přes svá přídatná ouška a ocásek.

Někteří protestantští hierarchové se však postavili na stranu pokroku, neboť jak známo, v některých jejich církvích, čím větší atheismus, tím lepší církevní kariéra.

Tak jeho milost arcibiskup z Bradburry, řádně důstojný Dr. Brian Ingham dovodil brilantní sylogistikou, že tvrzení o dehumanisaci žen vytvořením bunnyů a dalších typů je směšným nesmyslem, a to, což jest zajímavé, právě s hlediska nejtradičnější církevní filosofie.

Podle nejtradičnější církevní filosofie aristotelsko-tomistické, psal bystrý hierarcha, jest člověk definován jako živočich rozumný - homo est animal rationale - tedy kombinace animálnosti a rozumnosti jest jediným atributem, který určuje danou bytost jako lidskou.

Nezáleží zde tudíž na nějakých uších či přítomnosti neb nepřítomnosti chvostu - dokud jde o bytost inteligentní, je podle učení tradiční církevní filosofie vždy člověkem.

Oponenti mu sice namítali, že kdyby např. prase mělo lidskou inteligenci zůstávalo by i nadále čunětem, neboť by se tak očividně jevilo.

Dr. Ingham však tvrdil, že nikoli. Nýbrž by bylo člověkem, takže by neváhal takové prase pokřtít. K tomu namítali odpůrci, že však prase, bez ohledu na inteligenci, není potomkem Adamovým, nemá dědičný hřích a tudíž pokřtěno býti nemůže atd, atd.

Spor ještě nějaký čas pokračoval, ale argumenty odpůrců ztratily na důraznosti, jakmile vešly ve všeobecnou známost názory Dr. Inghama, které uložil ve svém bestselleru Honest to Bunnies (tj. Upřímný ke králíčkům).“

„Jakmile spor o biologické králíčky utuchl, rozepjal náš geneticko inženýrský průmysl křídla k metám ještě vyšším.“

„Bylo to ještě vlastně před mou dobou“, řekl doktor, „ a tedy si nejsem zcela jist, domnívám se však, že po modelu bunny následovalo v těsném závěsu vytvoření modelů z řady bengli.

Šlo o dívky vybavené slušivými růžky a ocásky na způsob kozích nebo i kravích, později byla přidána i roztomilá kopýtka a to buď jen na jednu, čí na obě nožky. Dívky, takto či jinak geneticky zinženýrované, se označují obecně na trhu jako entertainers (bavitelky) toho či onoho modelu - tedy zde bavitelky model bengli, byly zvláště v poptávce u gentlemenů, kteří si rádi dávají různým způsobem ubližovat, a představa slušivé čertice, oděné v přilehlý černý či rudý trikot, či též bez trikotu a třímající v ruce velikou mikulášskou metlu, byle již sama o sobě schopna u některých kultivovaných hédoniků vyvolat slastnou extázi - čím více tedy představa peklíčka zabydleného apartními ďáblicemi – šlo o modely velmi úspěšné.“

„jak známo“, pokračoval Dr. Morous významně žmouraje, „ bývá právě Velká Británie považována za vlast naznačeného druhu zábavy - ač to nebylo dosud objektivním výzkumem potvrzeno - i proslýchá se, že sám řádně důstojný Dr. Ingham byl příznivě nakloněn zejména těmto čertičkám i když si za konkrétní příklad pro svou argumentaci zvolil králíčky, aby se neprozradil.“

„Od typu bengli“, pokračoval však dále dobrý doktor, „ lze pak odvodit i další, odvážnější typy, či inspiraci k vytvoření takových typů, jež se staly hlavním artiklem Morous Enterprises.

Nápad se zrodil vlastně již tehdy, jakmile byla zavedena kopyta - avšak, co bychom vykládali? - konkrétní vjemy jsou vždy vydatnější než pouhé popisy - vždyť již Komenský propagoval zásady názorného vyučování.

Pojďte pane Skororáde, provedu vás po našem podniku“ ---

Na ta slova vstal Dr. Morous zpoza stolu a Skororád s překvapením zjistil, že je nápadně malé postavy.

„ U nás, na ostrově Luxurii, měříme velikost od krku nahoru“, modifikoval doktor známý Napoleonův výrok, vida, že jeho rozměry Skororáda zarazily.

Pokročil ze dveří a Skororád ho následoval.

„ Musíte prominout, když vám ukáži pouze hotový tovar“, řekl doktor.

„Na embrya, dorůstající v láhvích, není vždy pro laika příjemný pohled, také jest ovšem potřeba zachovat nejpřísnější hygienu, aby se chov dařil, a ovšem, je zde též aspekt výrobního tajemství -

Proto zejména onen zákaz sbírání vlastního visuálního materiálu, ať jakéhokoliv druhu - při odchodu vám dám na vybranou z bohatého materiálu našeho - můžete si vybrat co a kolik chcete --“

„Také, z podobných důvodů vás nepovedu do našich škol a školek, ale ukáži vám pouze zboží již zcela vyrostlé a připravené k expedici.“

Fascinován, následoval Skororád průvodce a vládce podniku do nitra rozsáhlého komplexu moderních klimatizovaných budov a utěšených zahrad atriového typu, kde zurčely fontány, zhusta znázorňující řecko-římské mythologické bytosti a jejich erotické příhody.

Rostly zde nevídaně nádherné, obrovité, zřejmě též geneticky zinženýrované květy.

Dr. Morous na ně ukázal: „Toto je naše přidružená výroba – Je známo a exaktním psychologickým výzkumem potvrzeno, že lidská mysl spojuje erotickou zábavu s představou bohatství a přepychu a tak, kromě vlastních bavitelek, dodáváme do příslušných therapeutických center také jiná vybavení, včetně rostlinné výzdoby.

V nejposlednější době se snažíme některé aspekty obojího průmyslu spojit. To jest však dosud ve stádiu experimentace.“

Skororáda zarazilo, že téměř za každým rohem stály jakési stráže v tropických uniformách, vybavené telekomunikačním zařízením, samopalem a bičem či pendrekem.

Na Skororádův tázavý pohled vysvětlil doktor, že opatrnosti nikdy nezbývá.

Stalo se prý v minulosti opakovaně, že ostrov Luxurii a Morous Enterprises přepadli piráti, kteří se zmocnili bavitelek a odvlekli je do nestandardních therapeutických center ve třetím světě.

„Bezpečnostní zřízenci hájí jak naše obchodní zájmy, tak i humánní životní standard našich bavitelek, neboť je tak chrání před degradujícím otroctvím a často i hmotnou bídou orientálních a podobných center.“

„Jsem, redaktore“, pokračoval Morous, „tvůrcem těchto nekonvenčních děv a tedy v jistém smyslu vlastně jejich otcem. A tu, jako každý zodpovědný rodič, mám povinnost se postarat o jejich blaho a dobré umístění a uplatnění v životě“ -

Dr. Morous se na okamžik odmlčel a Skororád měl pocit, že se mu snad hlas zlomil dojetím, nicméně učencovy černé brýle přesnější postřeh neumožňovaly.

Skororádovi se sice pořád nezdály ty biče a pendreky, ale na tu chvíli to pustil z hlavy.

„ Nyní vás zavedu k prvnímu triumfu našeho genetického inženýrství“, pravil Morous pyšně, „ukáži vám na vývoz zralé bavitelky modelu“ - zde řekl něco, co Skororádovi znělo jako snad tajre.

Ihned na to vstoupili do rozsáhlého sálu, vybaveného jako stáj.

V jednotlivých stáních zde bylo rozděleno asi patnáct kentauřic, tj. bytostí s koňským, či vlastně kobylím tělem a s ženským tělem asi od boků nahoru místo koňské hlavy a krku.

Kentauřice byly jakoby upoutány u žlabů za jakési obojky kolem krku k nimž byl připojen řetěz, ale mohly se zřejmě od žlabů odpoutat, neb řetězy zde byly jen na karabinku bez zámku a bytosti měly ruce. Některé se také odpoutávaly a odcházely se proběhnout do širokého výběhu, kde si i házely míčem, jiné se naopak vracely a poslušně se upoutávaly k stáním. Bylo zřejmé, že zde panují principy dobrovolné kázně.

„Hi doctor!“, volaly na příchozí radostnými hlásky, mávaly a usmívaly se.

Kromě nich byli ve stáji i jacísi podkoní, kteří se zabývali kydáním hnoje a podob., zatímco u dveří stál opět obligátní strážce.

Doktor přistoupil k nejbližší plavovlasé kentauřici, vybíhající v ryzku s plavým chvostem, zeptal se jí, jak se jí daří, dal jí z kapsy nějaký pamlsek, a pohladil a popleskal ji po mohutných kobylích hýždích. Jako všechny ostatní měla i tato kentauřice nakrátko přistřižený ocas, což v kombinaci s lidským předkem mělo zřetelnou působivost.

„Průzkum prokázal“, vysvětloval doktor, když kráčeli po stáji mezi jednotlivými stáními, „ že mnozí,ne-li všichni heterosexuální mužové, ač si toho často nejsou plně vědomi a ani by si to nepřiznali, jsou zvláště přitahováni mohutnými hýžděmi žen. Jde o princip tzv. supernormálního stimulu ve smyslu ethologie. Tak např. jistý druh australských chrobáků se snaží kopulovat s lahvemi od piva, pohozenými v buši a to i za přítomnosti normálně velkých samic, atd, atd, atd.

Tomuto fenoménu u lidí pak vyhovujeme konstrukcí našich kentauřic.

Je to model velice žádaný a to i přes svou poměrnou neskladnost, neboť jest též neobyčejně praktický a má mnohostrannou využitelnost.

Model tajre slouží totiž nejen k vlastnímu bavitelskému účelu, ale je možno ho použít i k jízdě v původním smyslu slova či k tahu a, jelikož je vybaven i rukama a lidskou inteligencí, též k domácím pracem jako k praní, vaření, žehlení atd.

Proto je tento model žádaný a populární nejen v therapeutických centrech, ale též mezi soukromníky, hlavně u drobných zemědělců zaostalejších kultur, neboť spojuje v jednom všechny funkce ženy i koně.

Mode je ovšem sterilní, takže guvernéři některých států používání kentauřic soukromníky zákonem zakázali, po té, co u nich došlo ke katastrofálnímu poklesu porodnosti.

Také byl vydán zákon, že člověk se nemůže s kentauřicí legálně oženit, aby po něm např. dědila právem manželky atd. - může ji ovšem odkazem finančně zajistit, jako i jiné zvíře, psa, kočku, papouška a podob.

Pojďme však dále.

Skororád se ještě zeptal na jméno modelu a dozvěděl se, že se píše tira. Je prý to zkrácenina z pálijského tiraččhána = čtvernožec – jeden z prvních genetických inženýrů v oboru bavitelek byl jakýsi Dr. Brian de Silva, jenž přes své anglo-latinské jméno pocházel ze Šrí Lanky a pužíval pro modely často slova z indických jazyků.

Téhož původu byl i název modelu bengli, o němž jsme hovořili na začátku.

Čím dále procházel Skororád za vedení doktora areálem podniku Morous Enterprises, tím více nevycházel z údivu a téměř se mu motala hlava.

Kromě kentauřic koňských, s nimiž exkursi po výrobcích podniku zahájili, byly zde též kentauřice kraví, kozí, atd. vyráběné podle specifického vkusu některých konsumentů, jejichž frekvence v populaci byla zjištěna pečlivým výzkumem podnikových psychologů na velkých vzorcích.

Rozličnost scestné fantasie Dr. Morouse a jeho genetických výtvorů zde ani v krátku nemůžeme vyčíst.

Skororád žasl nad modely z řady sirena což byly bytosti s ženskou hlavou a poprsím, ale s ptačím tělem, jak je vídáme na různých antických i novějších ilustracích k Odysei a podob.

Ty byly vyráběny či inženýrovány v rozličných pestrobarevných variantách a v rámci tradice byly všechny vytvářeny muzikální a s krásnými zpěvními hlasy, takže uvítaly Skororáda vyladěným sborovým zpěvem.

Byly zde i jinak geneticky zinženýrované bytosti všech velikostí, tvarů a kombinací žen s jinými živočichy, byly tu snad všechny možnosti, jež si vilná fantasie dovede vysnít, a nebylo lze upřít, že měly skoro všechny určitou erotickou valenci i pro Skororáda, který byl v tomto směru celkem normální.

Z rozličných typů bavitelek mu utkvěly některé v paměti:

Např. model amfisbena či amphisbaena s hlavou na obou koncích těla zvaný též bifellatrix, dále mořské panny, s jedním či dvěma ocasy, dle specifikace objednatelů a dále mocná a tajemná sfinga s hlavou a poprsím ženy a tělem lvice, model, který, jak ujistil žurnalistu doktor, je též populární u některých mužů, kteří se chtějí dát ženami ovládat a od nich podrobovat.

Byly zde také ženy falické, a další, ještě podivnější.

Byly zde rovněž modely upíří a drakulí, některé též s netopýřími křídly, jiné bez nich.

Způsoby a excentrické půvaby všech modelů nelze si ani zapamatovat, natož vypovědět.

Pozornost Skoroádovu zaujala též skupina satyrů či kozonohů, kteří poskakovali na hřišti, hrajíce volejbal.

Pohlédl s překvapením na Dr. Morouse, avšak ten se jen jemně usmál.

„Pochopitelně, když chceme aby náš podnik opravdu prosperoval, musíme se starat i o potřeby názorových menšin a jejich práva. Říkám pořád ještě » názorových« , je to jazykový usus, i když názor, že jde o pouhou záležitost svobodné volby ovšem definitivně padl již v poslední dekádě dvacátého století, kdy byl objeven gen působící homoerotické sklony - takže vlastně nejde o názor ale o osudovou určenost. Tím více však je třeba dbát o práva této menšiny.

Model kozoroh je velice hledaný, jednak pro svou kozlí výkonnost, jednak pro své anatomické poměry, takže působí konzumentu rozkoš, aniž by ho však mohl poranit.

Pro speciální zákazníky, kteří si tento druh bolesti naopak přejí, vyvinuli jsme však i jiné typy různého kalibru, z nichž nejobjemnější je model LFS zvaný tak či označovaný podle jistého maďarského rčení. Tento model dodáváme pouze proti ověřenému místopřísežnému prohlášení, že zákazník si jej objednává na vlastní nebezpečí, jehož si je vědom.

Podobně se snažíme starat i o potřeby jiných názorových menšin, pokud to zůstává v mezích federálních a těch kterých státních zákonů.“

Za této poučné konversace došli hostitel i návštěvník k budově, která působila dojmem menšího luxusního hotelu.

„Zde, pane readktore“, ukazoval Morous, „je naše výcvikové a záběhové středisko.“

„jest zvykem a způsobem naší firmy, že vybraným návštěvníkům poskytujeme zdarma přístup ke všem službám a modelům, které si vyberou. I vybízím vás zdvořile, abyste této jedinečné příležitosti využil.

Nemusím vám snad zdůrazňovat, že návštěva prvořadých therapeutických center mimo náš ostrov je poměrně nákladná.“

Skororád však odmítl, neboť ho proti tomu šéfredaktor varoval ještě, než nastoupil svou misi.

V informovaných kruzích nebylo tajemstvím, že si Dr. Morous získal zákonné schválení některých problematických praktik tím, že prý pozval do výcvikového centra jisté prominentní politické osobnosti, jejichž chování pak zvěčnil pomocí skrytých videokamer.

Dr. Morous však nedal své rozmrzení najevo a jinou cestou se s novinářem vrátil do své kanceláře, kde mu předložil mnoho obrazového materiálu, z něhož si měl Skororád vybrat co a kolik chtěl.

Když se tak stalo, otázal se Dr. Morous, zda si pan redaktor přeje nějaké občerstvení, a když ten požádal o citronovou limonádu, dal mu ji přinést slušivou hosteskou s labutími křídly - prý bavitelkou modelu angelus, velmi populárního zejména v církevních kruzích, jak žurnalistu informoval - a sám si dal od ní přinést sklenici koly s rumem a ledem.

„Doufám, pane redaktor“, promlouval pak v družné besedě nad sklenicemi, „ že o nás podáte zprávu objektivní a tudíž příznivou.“

„Víte“, poněkud se zasnil - „často mi při uvažování o našem podniku tane na mysli pokrok lidstva a výšiny, kterých jsme v tomto směru již dosáhli.“

„V druhé polovině devatenáctého a první dvacátého věku žil v Anglii spisovatel H.G.Wells, který, kromě jiných věcí, napsal knihu o jakémsi ostrovu Dr. Moreau, který tam dělal ze zvířat jakési lidi. Tato kniha byla ovšem ve své době pouhou fikcí, zásady genetického inženýrství nebyly tehdy známy ani v principu - a nadto byla tato transformace zvířat na jakési lidi podivně samoúčelná.

Jak daleko jsme však pokročili dnes!

Jsem pravým opakem či antipodem Dr. Moreau-a – a proto vlastně jsem si zvolil jméno Morous, které není mým jménem původním. Kdežto Dr. Moreau dělal ze zvířat jakési lidi, ale pouze ve Wellsově fantasii a nadto samoúčelně, dělám já naopak z lidí jakási zvířata ale v objektivní realitě - a též nikoli samoúčelně, ale smysluplně účelově - pro komerční profit a rozkoš, podle devisy work hard - play hard.

Uznáte, že je to obrovský pokrok !!“

Dr. Morous se na chvíli zasnil.

„Avšak“, pokračoval živě, „zde náš rozlet nekončí –

Jak jsme vám dříve naznačil, pokoušíme se spojit genetické inženýrství zoologické a botanické:

I zde jest nám nevyčerpatelná příroda inspirací a učitelkou.

Zajisté jste slyšel o tropických rostlinách, které lákají opylující hmyz nikoliv sladkou vůní a nektarem, ani mouchy masařky zápachem a výpotkem příslušné příchuti, nýbrž vytvářejí květy, v podobě atrap samic určitých druhů hmyzu, včetně příslušných čichových vjemů, vždy pro tu kterou rostlinu specifických - přenašeči pyly se tak stávají samci tohoto hmyzu, kteří s oněmi květy kopulují.

Podobně se nyní snažíme vytvářet rostlinné genetické inženýráty, na nichž by rostly atrapy buď celých žen, nebo snad spíše příslušných relevantních jejich částí. Tyto plody či květy by měly tu výhodu, že by se neustále obnovovaly, takže by je bylo možno případně i ničit, aniž by docházelo k čemukoliv kriminálnímu - byť i jen ve smyslu ochrany zvířat - také tímto způsobem budeme moci vyhovět přáním klientů, kteří se vyznačují tzv. parcialismem, tj. fetišismem různých částí těla, aniž by dbali o jejich zbytek.

Náš fytoerotický program má na mysli hlavně tyto různé zvláštnější případy. – To však je zatím hudbou budoucnosti.

Zrealizuje-li se však náš program, o čemž nemám pochyb, bude to další krok vpřed. Protože nyní nebudeme již dělat z lidí zvířata, nýbrž dokonce rostliny! Ostatně, což od nepaměti nepřirovnávali básníci ženy ke květinám?“

„Leč, pane redaktore, když jste se nechtěl zdržet v Centru, bude lépe když ještě dnes večer poletíte zpátky, abyste se mohl včas vrátit do civilisace - míním veřejně přístupné civilisace - a pak domů a k vašemu šéfredaktoru.

Těšilo mne!“