Datum: 11.01.2003
Autor: JAN JANDOUREK
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 05

Křesadlovy bludy a obludy aneb potíže s beztíží

Recenze

V čem je problém s Janem Křesadlem (1926-1995, vl. jménem Václav Pinkava)? Kdykoli se recenzent pokusí nasadit na jeho knihu některý z hlubokomyslných přístupů, má pocit, že mu tento podivný český autor kouká z onoho světa přes rameno a takové snaze se posmívá. Tak je tomu i v poslední Křesadlově knize Kravex5 aneb Potíže stavu beztíže. Ústy jedné ze svých postav totiž nabídne sám psychoanalytický výklad, čímž recenzentovi znesnadní jeho použití. Podobné je to s odhalením skrytých motivů autorova psaní. Opakovaně se vrací ke své periferní roli v exilové literatuře (píše knihu v roce 1985) a vytváří posměšné portréty dalších autorů, kteří jsou však uznávanými veličinami. Ani hra s intertextualitou není skryta tak důsledně, aby čtenář měl radost z jejího odhalení a recenzent pak z demonstrování své sečtělosti. Že je hlavním Křesadlovým terčem Milan Kundera, víme i z jiných autorových knih. Zpět ke Kravexu5. Kravex je kolosální orbitální stanice světa budoucnosti, na které je umístěna ohromná farma produkující mléko pro celou planetu. Planeta sama žije v éře sjednocení režimů, které se ještě v době vzniku knihy jevily neslučitelnými. Jde v podstatě o jakousi umírněnou autoritářskou společnost, kde se zřejmě dá žít, i když si lidé nemohou moc vyskakovat. Ústřední postava knihy Homér Křídlo je obyvatelem pouštní farmy, kde žije s inteligentní bytostí podobnou psu. Životním snem tohoto muže, který sám sebe považuje za spisovatele a laureáta ceny Ervína Topolského, je získat umístění v jakémsi domově důchodců-laureátů. Ten je umístěn právě na kosmické stanici Kravex5. Již tak dost absurdní příběh Křesadlo rozbíjí ještě dále, neboť pokaždé se ukáže, že jistého není nic. Tlustý židovský spisovatel Buxbaum je ve skutečnosti hubený árijec, Křídlo není zřejmě spisovatel, ale duševními potížemi stižený klinický psycholog, ale ve skutečnosti možná Dr. Iks, který si vůbec všechno představuje v blázinci, nejspíš je to však Křesadlo sám atd. Čtení knihy se tak podobá postupnému sloupávání dalších a dalších vrstev a u žádné není jisté, zda nebude poslední. Svou klientelu Křesadlo potěší charakteristickým stylem, především tím, že čtenáři ostentativně nevychází vstříc. Pornografické scény jsou psány azbukou, většinu narážek na spisovatelský svět si užije pouze člověk obeznámený, popisy jsou někdy provokativně podrobné (třeba Kravexu samého) a jindy zase záhy useknuté typickým křesadlovským "atd.". Výsměchem pronásleduje Křesadlo opět levičáky. Zde předvádí jejich zvláštní odrůdu zvanou komunofašisté. Protože komunismus a fašismus už pro svou blízkost splynuly v jednu ideologii, i komunofašisté mají jména využívající oba panteony. Vystupuje tu Gunther Pavka Morozov von Drakula a také Karl Wittgenstein von Machorka-Muff und zu Sorokin. Kdybychom použili stále ještě módní slovo dekonstrukce, tak Křesadlo úspěšně dekonstruoval skoro všechno. Spisovatelský stav, žánr sci-fi románu, levicové ideologie, pravicové ideologie, exil, sexualitu, psychoanalýzu, katolictví, východní filozofii, dějovou linii, vnitřní soudržnost postav - atd. Ačkoliv rozhodně nelze říci, že by Kravex5 patřil k vrcholům Křesadlova psaní, tak přes všechny zde navršené bizarnosti čteme mezi řádky cosi o autorově sžíravém realismu - spíše tedy osobním a myšlenkovém než literárním. Milovníci Křesadlova psaní však mohou být poněkud zklamáni. Ačkoliv se většina děje odehrává ve stavu beztíže, prokousává se čtenář mnoha místy knihy poměrně těžce. Kdybychom nevěděli, že jde o jinak brilantního autor a, považovali bychom to za neobratnost. Takto nejspíš jako čtenáři konstatujeme, že i Křesadlo-Pinkava měl své výkyvy a tímto se přesunul do té nikoli nejsilnější polohy své tvorby.

Jan Křesadlo: Kravex5 aneb Potíže stavu beztíže. Periplum, Olomouc 2002. 165 stran.

Komunofašisté v akci
REPRO: KRAVEX5 - JAN KŘESADLO