Humor Kresadlova Fialoveho anachorety
aneb zajecel Fido hrubem pri vykropu

   Text nasledujici vysokoskolske seminarni prace vznikl v prosinci 2001.
   Jan Kresadlo (1926-1995) byl znalcem mnoha jazyku vcetne latiny a stare rectiny. Krome sveho povolanim lekare se venoval take hudbe a dalsim aktivitam; byva oznacovan za polyhistora. Rozebirane dilo Fialovy anachoreta predstavuje naprosto unikatni humoristickou basen znacneho rozsahu, svym rozsahem a formou fascinujici. Recitovani basne by zabralo cca 8 hodin.
   Web o Janu Kresadlovi je ZDE

   Humor Fialoveho anachorety, 1.casti trilogie Obetina, je zalozen na humoru jazykovem i situacnim. Jazykovy humor se uplatnuje jednak na urovni slov, tj. jednotlivych slovnich tvaru, ktere pusobi humorne, jednak na urovni slovnich spojeni nebo vetnych konstrukci.
   To, co upouta ctenare od prvnich radku, je skutecnost, ze epicka basen Fialovy anachoreta, byt vznikla v polovine 90.let 20.stol., je psana jazykem, pripominajicim napr. basnicke vyjadrovani lumirovcu, pricemz se vsak v textu casto objevuji i vyrazy hovorove a znacne novejsi. Jedna se o jazyk zamerne nesourody, ktery na pozadi dnesni cestiny, na kterou je ctenar zvykly, pusobi velmi humorne - a tim vice pri pomysleni, ze tento text s takovym rozsahem a s takovym dejem vytvoril nekdo na konci 20. stoleti. Lze rici, ze humorna je snad kazda veta, kazdy vers Kresadlova Fialoveho anachorety.
   Kresadlo si pro svou epickou basen zvolil neobvyklou a technicky narocnou formu - jedenactislabicny rymovany jamb v osmiversovych strofach (ve vetsi casti knihy) a desetislabicny nerymovany jamb (v intermezzech uprostred knihy). Nutnost dodrzet stanovenou versovou formu vyzadovala od autora znacnou jazykovou flexibilitu a velmi casto vedla k pouziti neobvyklych, necekanych tvaru ci ruznych "vycpavek", coz vsak vzhledem k humoristickemu razu dila nepusobi jako nedostatek, nybrz spise jako dalsi prostredek jazykoveho humoru. Pri vymysleni rymu obecne napadne casto basnika vyjadreni, ktere sice nemusi vyznamove presne odpovidat tomu, co chtel vyjadrit, ale pusobi komicky - a take na pouziti takovych vyjadreni je humor Anachorety ze znacne casti zalozen. Autor vsak samozrejme pouziva neobvykle vyrazy jako prostredek humoru i v pripadech, kdy je forma nevyzaduje. Podivejme se na nekolik ukazek takovych postupu :

(str.17:) Nicmene jednoho dne v jarnim case jakysi vandrak na hrade se stavil: "Slysim, ze poustevna je prazdna zase, a chci v ni byti poustevnikem," pravil. "Rad bych svuj zivot o samote travil, a proto rad tu kutnu vezmu na se, abych tve hosty poustevnictvim bavil. Ackoliv na to nejsem zbozny dosti, prec prijmu poustevnicke povinnosti."

(str.19:) Kastelan Ermyn tudiz tone v zmatku: holka je hloupa, v nicem nevyzna se. Ermyn je vdovec, divka nema matku, a Ermyn nevi, co ma delat, zda se. Prozradit dceri, ze je Norbert prase a ze by mela rychle zmizet z hradku, to se mu nezda kvuli lojalite, a proto tedy jenom trpi skryte.

(str.50:) Pak krakave a posupne se smeje, a skreta v ruce, na kun zase seda, na sedlo vaze balik bez nadeje, pak pohlti ho nocni mlha seda.

(str. 51:) Amidor stekaje se za nim zene, vsak okridlenec mizi, jak jsme rekli, s oblohou blany kridel roztazene splynuly, pes co zatim zuril vztekly; zas nastal klid, jen mlhy dal se vlekly ...

   Zde vidime, jak si Kresadlo primysli nektere skutecnosti zrejme hlavne proto, aby zaplnil misto ve strofe ci nasel vhodny rym; dela to vsak takovym zpusobem, ze vysledkem je opet humor. A dale:

(str.108:) Ten, jak jiz vime, z poustevnicky zmizel, kdyz Fido ho tam nechal po odletu s letavym mnichem. Pes zrel jeho svizel, kdyz Norbert chtel se pomstit tomu skretu - ted znenadani vynoril se, je tu, by plody pomsty nad Norbertem sklizel ...

   Nekdy naleza autor pro rym takove slovo, ze vysledkem je az absurdni vyjadreni:

(str.87:) Tak poustevnik si rika aneb mysli, kdyz kneze vzhuru provaz tahne svisly.

   Dalsim prostredkem jazykoveho humoru je pouzivani vazeb typu zavisle adjektivum-predlozka-ridici substantivum, jak to zname napr. od Nerudy, Vrchlickeho aj. Vyjadreni takoveho typu jsou v basni o to komictejsi, ze jsou pouzivana nejen v pasmu vypravece, ale autor je vklada do ust i postavam.

(str.15:) Ted tedy stal a pozoroval deni, jez nastavalo skalni na plosine, kdyz jakys mladik naprimil se line (...)

(str.54:) Tu vyrustal jsem v stinu ambitu a serych kapli, do nichz leje se barevne svetlo z oken umennych, a na ochozech chramu vysokych jsem casto ptacim snival o letu.

(str.60:) Vsak ponocny, jejz rovnez potkal jsem a podesil, ten na mne poslal psa a ten by mne byl skoro dohonil a zakous se mi nahych do hyzdi, kdybych se nebyl opet vznesl vys.

(str. 78:) Zkratka a dobre, kraluv zpovednik, ku kteremu on tydne chodival, byl kdesi v zamku umne zadrzen a zamknut kdesi, jako omylem, coz neni nutno vsechno liciti, vsak stalo se to vinnem ve sklepe (...)

   Mnohe pasaze basne jsou az parodicky prepoetizovany a vytvareji svou atmosferou kontrast k cetnym scenam, ktere popisuji napr. netradicni sexualni praktiky. Prehnane poetickymi vyjadrenimi jako by se autor snazil s ironii vnucovat ctenari, jak poetickou knihu to necte. Autor ostatne svymi komentari nekdy sam parodicnost zduraznuje (viz prostredni z nasledujicich ukazek):

(str.13:) V rej cernych kavek, ktere tancily tu, se zacla misit hejna netopyru, jiz opousteli doupata svych krytu a zvedali se vzhuru v dlouhem viru a zanikali v daleku i siru jak pruvod okridlenych cenobitu, kdyz menili se dalkou v pouhe body. Tak v dalku tahly jejich chorovody.

(str.19:) Melancholicky vecer opet vzplanul nad chmurnym hradem pana Norbertuse, kdyz mesic na vychode velky stanul, okrouhly, plny, barvy zlate ruse. K takove vysi stezi pozvednu se, bych licit umel, jak ten vecer kanul do jasne noci, zvolna stekajici medovym, slastnym tichem po bridlici.

(str. 32:) Trpaslik Fido, jehoz vsechny zeny a vsechny devy vzdycky odmitaly a jehoz snahy byly bez odmeny, protoze byl tak pitvorny a maly, a ktery marne vteloval sve zaly ve strun sve loutny souzvuk roztouzeny (...)

   V rovine situacniho humoru je priznacne, ze si autor vymysli postavu s ruznymi nedostatky a telesnymi vadami, aby ji nechal jit od jednoho neuspechu k druhemu a vsechno to mohl z pozice vypravece posmesne komentovat. Jedna se predevsim o postavu trpaslika Fida:

(str. 21:) Tak zpival Fido pri sve loutny zvuku a z Kandidinych oci slzy loudil a pusobil ji sladkobolnou muku, kdyz virtuozne po svych strunach bloudil. To zajiste by nikdo neusoudil o tomto prapodivnem mameluku, ze sepnout umi hudby zvuk a slova v pisen, jez mocna je jak Orfeova.

(str. 111:) Byt jeho zet pohledny nijak nebyl, mel prizen krale, jeho bylo milo kralovi dilo; rozkosi se sklebil, kdyz Fido, jenz sic vypadal jak debil, hral jemu jakes hudby veledilo ...

  Pri svem nocnim odchodu z hradu ma Fido nejprve problemy otevrit tajne dvere, a pak svym zjevem vydesi panske psy:

(str.31:) Pod jakyms sudem nasel ukryt klice a v zrezivelem zamku se s nim moril, hekaje, narikaje, kleje, syce, ze Buh ho malym tak a slabym stvoril. Vsak nadarmo se prilis nepitvoril, neb brzy nato, triumfalne kvice, otvira male, nizke tajne dvere a ze zamku se skrytou chodbou bere. Vylezl venku, u upati skaly, na ktere hrad se v chmurne krase tyci. Dve chatrce zde dosti bidne staly: Tam psovod pansky psy sve ma a cvici. Na prichod skreta stekaji a kvici a desi se ho, ze je divny, maly. ...

   Ani v milostne oblasti nedoprava autor Fidovi mnoho stesti. Kdyz napriklad neni k dispozici jeho dosavadni milenka, pani Floribella, protoze si nasla nekoho jineho, vydava se trpaslik za divkou Kandidou, ale vse dopada neslavne:

(str.44:) Tu nad nim vrzne okno otvirane a trpaslik v nadeji vzhuru vzhledne, lec dostal privitani necekane a potupu sve osobnosti bedne, jez vsechnu horkost v jeho srdci zvedne, ze potom pomstou vic nez laskou plane, neb divka na hlavu mu nocnik prazdni a ohyzdnou mu odpovida lazni.
Zajecel Fido hrubem pri vykropu, jimz Kandida ho z prizne svoji pudi, a pustiv brectan, pada do prikopu, s bolesti strasnou uvnitr ve sve hrudi (...)
Pak po chvili se Fido zveda ze dna a vzhuru plyne smerem ke hladine a hlavu mokrou nad hladinu zvedna, prska a kleje, pravi tise: "Svine! Zajdi v te nabozenske volovine, ty pitoma, ty hloupa nano jedna!" - A ven se hrabe na venkovni strane a vypada jak male hastrmane.

   Fido se pote vydava do verejneho domu, ale ani tam nema prilis mnoho stesti. Nejprve vydesi tamni osazenstvo, tak jako predtim panske psy, a o neco pozdeji je nucen predcasne ukoncit sexualni akt:

(str. 45:) Prodejne devy byly tam tri pouze a hraly spolu karty kolem stolu. Kdyz trpaslik, jejz pobadala nouze, zjevil se znenadani v jejich kolu, tu, k jeho zlobe, litosti a bolu, ulekem vsechny zajecely dlouze. Vsak poznavse, ze jejich strach byl lichy, zase se potom rozjecely smichy. Vsak trpas vypjal hrde drobne telo - pokud v tom nemel hrbem zabraneno - a pravil, coz dost hrdopysne znelo: "Nesmejte se mi, mam dost nasporeno (...)"

(str.46:) Vsak neohral se dlouho u doroty, kdyz slys! Na dvere: tuky, tuky, tuky, a venku slyset kracejici boty a hlasy, jakoz tez i jine zvuky, tu, upousteje z rukou kurvi struky, na kterych vyvstavaji tvrde hroty, zurive trpas vznasi dotaz: "Co je?" - Tu jina kurva vrazi do pokoje:
"Je tady Norbert," dorota ta krici "a Malicii bude chtiti miti - chce, aby jinak nebyla uz nici - je mocny, tezko se mu protiviti! Ty, trpasliku, vsak se musis skryti, sice te stihne jeho zila byci - i vsechny nas by ztrestal bez milosti, nesmi mit Malicie jine hosti."
Na slova tato Fido z loze skace a svoje svrsky po podlaze shani, behaje jako vydesene ptace, hned vzprimuje se, hned se zase sklani. (...)

   Hned nato se objevuje Norbert, vuci kteremu si vypravec tez neodpousti zlomyslne poznamky:

(str.47:) Trpaslik tedy pod lozem se ztraci, a sotva zasunul tam svoje skorne, Norbert, plod degenerovanych generaci, k dorote vstupuje a zdravi dvorne.

   I ucene postave, jakou je napr. Cyprian, se dostava od vypravece lehce posmesneho hodnoceni:

(str. 82:) Tu Cyprian, ten kastrat preuceny, zeleznou jakous skrinku odkuds bere, a v tvari usmev tvrdy, nepromenny, na stul ji stavi v svoji jizbe sere (...)

(...) Tu druhove se k tomu mile smeji a ruce podavaji nyni skretu a jejich rty se dojetim az chveji, ze prvni tezkost prekonana je tu. Tim poustevniku, tez i skolometu, prestava srdce stradat beznadeji, ze zahubena bude jejich rise - a proto znovu pozvedaji cise.

   Z divky Kandidy, ktera byla na zacatku nezkusene, silne nabozensky zalozene stvoreni, dela autor na konci postavu zcela opacneho razeni. Srovnejme pasaze ze zacatku knihy a z jejiho konce:

(str. 19:) Kandida, duse goticka a nyva, se v duchu modli, aby bozi svati ji poradili, zdali se ma vdati, ci jako reholnice byti ziva. Ta modlitba ji tise ze rtu splyva, neb zatim nevi, co ma udelati (...)
A proto Ermyn opatrne staci rec na to, ze by dcera vdat se mela. Ta vzdycky nasloucha mu temer v placi, nebot se boji manzelova tela. Vdala by se tak jeste za andela, vsak klasternici chce byt jeste radsi (...)

(str.100-101:) Tak slasti s muzem mela vic nez dosti a dobre v dome trpaslika bydlo, vsak konec uz byl jeji naboznosti, jez mela vlastne v naivite zridlo. Kdyz opoustela Thelema, to sidlo neresti, mela jiz sklon k cynicnosti a jeji duse, drive nezna, bila, nevidne ztvrdla a se zacernila. A proto - temer vahame to rici - zacala shanet muze jine, co nebyli by mrzci trpaslici (...)
Ta, ktera kdysi byla cudna, cista, cynickou vilnost ve svem nitru kryje a mysli skoro porad na orgie, jez pri absenci manzela si zchysta, a zkratka mrzce tak se rozvila tu, ze mohla rovnou zustat v Thelematu.

   Pres misty az pornograficky charakter dila do nej autor zarazuje pasaze, ktere svou naivitou pusobi az absurdne. Napr. Kandidu, ktera byla zamcena v klasterni cele s masochistickym Norbertem privazanym k posteli, ktery od ni vyzadoval, aby ho bila, zachrani jako v nejake pohadce mys, kterou oknem spusti dovnitr poustevnik:

(str. 95:) Tu myska, ktera Esmeralda sluje, a jak jiz vime, dobre cvicena je, se pode dvermi ven jiz protahuje, na dvere splha, s klicem si jiz hraje. Ten na dlazbe jiz zvoni, vypadaje, a mys ho zpatky skvirou prostrkuje.
Tu Kandida se k nemu dolu sklani, a majic klic, je situace pani. Jiz opatrne odmyka ty dvere, za sebou zamkne, za nadra klic schova a opatrne chodbou pryc se bere a znamou cestou nazpet kraci znova. Jak vyliciti maji pouha slova tu radost nad unikem z doupat sbere! Tise pryc vykrada se divka hbita a pred ni myska behem se jen kmita.

   Ke konci knihy (str. 108) autor informuje ctenare, ze
nemuze zlosyn zustat bez odplaty a vyhnouti se konecnemu padu, lec jeho osud musi byti klaty (...)
a uvadi dosti absurdni scenu, kdy na hradniho pana Norberta, prchajiciho na koni ze sveho hradu pustoseneho horaly, zautoci smecka vlku vedena psem Amidorem. Vypravec dokonce naznacuje, ze pry je kniha "mravna":

(str. 109:) Co dale licit? Dostihli ho zahy a nastal konec Norberta i ore. Fidova psa pan poznal mezi vrahy, jak na nej skocil, z temnoty se nore - a nezli zjevila se ranni zore a pocal douti jitrni vanek vlahy, sezrali vlci zleho pana zcela a malo zbylo z kone jeho tela.
(...) Tak zlotrilcum se v mravnych knihach deje - a pribeh nas dal ke konci tu speje.

   Jak je videt i z uvedenych pasazi, je Fialovy anachoreta textem antiiluzivnim - autor v pasmu vypravece i v poznamkach pod carou na vice mistech informuje ctenare o tom, jak se bude dej vyvijet a proc. Ctenare pak provokuje napr. i tim, jak nechava postavy hodnotit jejich vlastni osudy, vymyslene jim, autorem - napr. poustevnik Onufrius vypravuje:

(str. 66:) Tu stesti opet zvlastni pralo mi, jak by to nekdo schvalne vymyslel. Neb kdyz jsem druheho dne procitl, byl horky letni uteseny den a pradlo moje uschlo docela a z neprijemnych tela pocitu jsem nyni citil jeste jenom hlad. Vsak neodvazil jsem se vystoupit z te dute vrby, ale sedel v ni, chvilemi opet znovu drimaje, a plan ten snoval jsem, ze za noci, pod rouskou temna, dal se vypravim, a co dal bude, to se uvidi.
Vsak nahoda, ci osud byl to snad, ant nedim Prozretelnost zahadna, mi jiny vyvoj deje poskytly. (...)

   Kresadlo si neodpusti ani parodovani slovenstiny. Horale, kteri prichazeji vyplenit Norbertuv hrad, mluvi slovensky a pronaseji jakoby kolektivne vyzvy k teto akci:

(str.105:) Nuz, sbierajme sa na salase, pripravme kyje aj palase, aj hakovnice, valasky, obusky, palice - nech kazdy hore zbrane nosi, kto nema, zoberte si kosy, a az sa dobre pripravime, na zleho pana udarime. Lebo nas tyral ozaj vela, co kralska milost nevedela: Postaru kastiel staviat jemu, onemu panu blaznivemu, na skalu hore tahat kamen, jaj, beda, smrti nasej amen! Aj klastor svatej Eufemie, co pri tom hajduk ludi bije. Od slnka do slnka nas dreli a kedy prestat nevedeli, co pri tom mnohy padol na zem kriciac: "Jaj, boze, uz nevladzem!" Takeho ihned drabi prali, a najviac hen ten ony maly. (...)

(str.106:) Nuz hore, bratia, hore, hore, hore sa na tie nase hole. Az sa tam dobre shromazdime, na pansky kastiel udarime a grofa z neho vybijeme. Potom sa dobre napijeme z kastielskych pivnic, z onych sudov, co maju v zakladoch tych budov, a nech si kazdy dobre nahne, ked popolom ten kastiel lahne.

   Autor k slovenske pasazi pripojuje poznamku pod carou, ve ktere mj. rika, ze se kvuli pouziti slovenstiny jako jazyka poddanych snad nikdo neurazi, protoze "role horalu je zde zretelne pozitivni a sympaticka." Opet se vsak jedna o autorovu provokaci - tito slovensky mluvici poddani jsou primitivni vesnicane, kteri, jak uz bylo videt z ukazek, dovedou predevsim nicit umelecke hodnoty a opijet se. To ostatne dale popisuje i sam vypravec:

(str.107:) Vsak zatim luza, trestic uvnitr hradu, rozbiji nabytek a vzacne vazy, ac Ermyna ma hledat bez odkladu, v nicive vasni veci na zem hazi a oddava se pusobeni zkazy a ruseni pevneho veci radu, coz cini s rozkosi a prudce, jak deje se za kazde revoluce.

(str.108:) Horale ovsem kradli vsechno vsudy, co nerozbili, to si z hradu vzali. Nakonec vina vyvalili sudy a do piti a zabavy se dali. A potom, kdyz se krovy hradu vznaly, tancili kolem tito horsti chudi jak demoni tech vezi pri pochodni, ac driv se zdali pokorni a hodni.

   Kresadlo jako znalec latiny uplatnuje v basni i humor zalozeny na tomto jazyce. Napriklad trem prostitutkam dava priznacna jmena - Malicie (od malus - zly), Moecharia (od moechari - cizolozit) a Kruella (snad od angl. cruel - kruty, toto z lat. crudelis). Kdyz vsak maji tyto zeny predstirat, ze jsou jeptiskami, davaji si jmena opacneho razeni - z Malicie je Benigna (od benignus - dobrotivy), z Moecharie je Kasta (od castus - cisty) a z Kruelly Klementina (od clemens - vlidny).
Latinsky pak autor uvadi i pasaze, ktere jsou podle nej prilis nemravne, cimz jako by se opet snazil ctenari vnutit nazor, ze zbytek je slusny. Nejdelsi latinskou pasaz pornografickeho razu, psanou leoninskym versem, pak uvozuje provokativnim "Musae Pierides me incitabant, bene vides, versus, quos scirem, Leonina ut veste amicirem" - Pierske Muzy mne vyzyvaly, dobre vidis, abych verse, ktere znam, odel do leoninskeho roucha.

   To byly tedy hlavni rysy, kterymi se vyznacuje Fialovy anachoreta, basen, ve ktere autor prokazal vysokou miru originality i basnicke dovednosti a v neposledni rade obrovskou davku smyslu pro humor.

Pouzita lit.: Jan Kresadlo: Obetina. Ivo Zelezny, Praha 1994